Účastníci „Ukaž se“

Drobet jsem do toho kousl minule, při komentáři k „Erroru“. Koncem ledna se utlo lepení rádoby „plakátů“ po škole (uvozovky tomu dělají společnost proto, že šlo o opravdu jednoduché věci). Když jsem o mizení plakátů takhle povídal Cashovi, cestou z bufetu, on na to zacitoval „Účastníky zájezdu“ a s vážnou tváří se mě zeptal: „A kolik jich chybí, Petře?“. Zas opět, říkejte tomu třeba „spínací mechanismus, který Vám datel těžko záživně vysvětlí“, ale dostal jsem díky tý jedný větě nápad. Natočíme opravdu krátkou věc o tom, jak nám lidi kradou plakáty. No a Cash se nás na konci videa, s vážnou strunou v hlase, zeptá: „A kolik jich chybí?“. To je námět, s prominutím, lidově o hovně (proto říkám, že půjde o „velmi krátkou věc“). Jen 6-7 záběrů přibližně, taková „blbost pro radost“, kterou přilepíme na web (který jsme tou dobou coby Black Company stále neměli :-) ). 
 

Když jsem, ale ještě v ten večer doma narazil na obří tužku, kterou kdysi dostal brácha tuším, že od babičky, dostalo to celý podobu novou. Bude to standardně dlouhej klip o tom, jak nejdřív coby úředníci vysvětlujeme lidem, že kdyby si náhodou chtěli prohlídnout naše plakáty, co tu po škole vyvěšujeme - klidně jo, ale ať je potom okamžitě vracejí zpátky. Dialogy, to bude vesměs parafráze z těch „Účastníků zájezdu“. Obsazení následující: šéf a zároveň zloděj – Cash, jeho dva poskoci - já a Tonda + poprvé budeme muset sehnat kompars, okolo 15 lidí. 

 

Ze začátku to vypadá, že půjde všechno jako po másle ... nevím, jestli po „Ramě“ nebo po „Perle“, ale prostě „jako po másle“. Ve středu, den před natáčením, přiletí první vlaštovka kazu. Cash mi sděluje, že zítra, toho 1. února, jede dopoledne do Brna na den otevřených dveří a těžko se do tří odpoledne vrátí. „Zapomněl“ mi to říct, nejde ani do školy, takže se přistupuje rychle k drobným změnám. Šéfem bude Tonda, poskokem budu já a ? Kala! Po dvou klipech bude na opačný straně kamery. No dobře, ale kdo tím pádem bude točit? Do týmu tak přibíráme dva nováčky. Jednak se bude poprvý během natáčení fotit (chci udělat na webu něco jako galerii, co pak vyjde souběžně s tím klipem ... pokud tedy už budeme mít něco jako web), takže mezi nás přichází Lenka Kokšteinová (zvyklá cvakat už ze „Špagátku“ během vystoupení a zkoušek). A samozřejmě, ohlašujeme i ten nový post u kamery, takže přivítejte Báru Černohorskou!

 

Kompars se nakonec sehnat povedlo (i když je škola místem, kde lidi před kamerou vesměs prchají ... hlavně v případě, když by měli účinkovat v něčem, co máme mít pod palcem my :-) ). Jestli počítám správně, tak tam bylo 15 holek (kluci s námi totiž moc „neka“, což v tomhle případě vůbec nevadí). Než natáčení ve „třináctce“ (alias „třídě s interaktivní tabulí“) začne, drobnou proměnu bych si dovolil, kdyby jste se nezlobili. Jak to říct? Jsem zastáncem (podobně blbou větu si přečtete i u fotek) ... jsem totiž zastáncem toho, že co klip, to jiná postava (i když to jsou klipy stále ultra krátký, pro který jsou „charaktery postav“ slova cizí a jestli něco vážně jsem, tak herec určitě ne). Ale chtěl bych to nějak od sebe odlišit. Třeba i tím vzhledem. Tentokrát půjde o vyžehlení.

Kdo mě někdy viděl s květákem na hlavě, přijde mu to možná jako nepovedená verze „Mission Imposible“ (protože v normálu vypadám jako kdybych strčil dobrovolně hlavu do větráku). Ale dost bylo mojí palice, to byla jen taková drobnost, nyní jdeme na „plac“. Kolem půl čtvrtý jsme se začali scházet v tý učebně s interaktivní tabulí (říkám to jen proto, aby to nějak znělo a ne pořád psát „Byli jsme v tý učebně“, „Přesunuli jsme se do další učebny / třídy.“ atd.). Stafï (spolužák) kreslí nápis „Black Company“ na připravený arch papírů a Jirka mě učí vázat kravatu (bohužel marně, protože poleno vázat kravatu nenaučíš). Tou dobou to pro mě nebyla žádná nutnost a vlastní oblek jsem neměl (kupříkladu „taneční“ - s těmi jsem se jako profesionální drtič dívčích nártů minul obloukem). To sako mám půjčený od Cashe. Košile a kravaty zase všem třem přinesl Tonda (tři stejný košile, to se sehnat povedlo, tři stejný kravaty už bohužel ne). Je 16:00 zhruba a kompars sedí na svém místě, začínáme!

Střih - úderem pátý nám část kompasu odpadá (ne, že by je to nebavilo … to oni se tím, jak nám to nejde, docela i baví, ale už museli na autobus). Coby trio úředníků stále stojíme před tabulí, stále se opakuje a opakuje. Teprve před půl šestou konečně vycházíme na chodbu točit závěrečnou scénu, kdy se Tonda jako šéf rozejde proti komparsu. Tady - píšu to snad taky v galerie na FaceBooku - podělal jsem třeba právě ten samotný závěr klipu. Hlava se mi točila hlavně okolo toho, že nám brzy odejde i zbytek komparsu, tak hlavně, at´ je to natočený. Ale ten fakt, že je záběr, kdy holky před Tondou utíkají, celý strašně umělý + ten náhodný kolemjdoucí, ten tam v klidu dál sedí, to jsem si neuhlídal.

Závěr točíme předběžně, protože v šest nám zmizí i ta zbylá část „křoví“ a my se ve formaci „já, Tonda, Jirka, Bára“ vydáváme vstříc škole, natočit zbytek. Jestli byl „Error“ ke konci něco jako skoro hektický, tak co je potom tohle, když se má správně v těch šest škola zavírat? Naštěstí po domluvě s paní školnicí (Veliký dík Vám patří!), která bydlí hned vedle, získáváme čas navíc. Poslední bus mi jede v 18:15, takže mu rovnou mávám. Jistě, mohlo by se to přerušit a natočit jindy, ale v posledních záběrech je zvenku vidět už tma, takže by jsme to stejně museli dotáčet zas někdy takhle v podvečer. A to by nešlo. No a mít na přeskáčku v záběrech den a noc? Ani náhodou! To by taky nešlo :-). Zbývají ještě záběry s poskoky, když přijdou do školy na kontrolu plakátů, a ta pasáž se zlodějem. Při natáčení pasáže se zlodějem nám dokonce nad hlavami lítal netopýr. Živý, pravý (jako od Batmana). Když si to šikovně stopnete, tak v čelním záběru na propíchnutého zloděje, je to ten plápolající flíček u oken vpravo.

Chvátá se, tužky lepím na místě ke Cashově saku, nedrží to, padá to ... zmatek. Ze školy nakonec odcházíme krátce po sedmé. Co se klipů týče, tohle bylo zatím asi to nejnáročnější natáčení. Zdůrazňuji, že „zatím“, protože je divný a blbý takhle bilancovat, když uděláte jen nějaký tři rádoby krátký klipy. V „Ukaž se!“ se tohle video neobjevilo, protože bylo o poznání delší, než to umožňují pravidla. A krátit to na úkor toho, aby jsme tam hlavně byli, to se mi nechtělo. 

Zpětně mi vadí ten závěr „Účastníků“, ale dobře, tlačím slzu zpátky a žiju dál, nějak to překousnu ... ale ten konec mě vážně zpětně sere, takže kdybych měl před sebou stroj času … ne, necháme toho :-). V samotném závěru dnešního plkání je třeba říct, že během tohoto klipu vzniklo opravdu hodně zkažených záběrů a tak se poprvé zpatlalo i něco jako „outtake“. Říkal jsem si, že když nám to takhle „nepůjde“ i dál, mohl by se ten „outtake“ stát takovým pravidelným - nepravidelným bonusem. To podle toho, jestli by ten „outtake“ bylo z čeho dělat (aby se zase zbytečně nevařilo z vody). Tot´ vše, k „Účastníkům“ vše, dnes konec, rozuměli ? Vlastně, mohl bych rozvinout ještě několik věcí - jako třeba tu cestu k babičce, když mi ujel bus a ona mě vyžehlenýho nemohla poznat. „Babi, to jsem vážně já, neboj se, můžeš mi otevřít. Jen vypadám jako blbec.“ :-). Ale dobrý, pro dnešek konec a Vašim zrakům díky za účast!