Error

Bylo, nebylo ... jak to s tou „Chybou“ vlastně bylo? V klidu, komentář Vám to poví, od toho tu je. Víkend končí, zhruba šestá večerní – před očima monitor, hudba nějaká hraje, píšu úkol do školy. Tedy, snažím se psát. Je to referát nebo z němčiny překlad? Kdoví takhle zpětně. A není to jedno? Je a totálně. Vůbec to nehraje v tomhle povídaní roli – ani vedlejší a křoví. Po chvilce přijde do pokoje bratr a pustí si jen tak rádio. „Vypni to … slyšíš snad, že už mi tu něco hraje, ne?“, povídám mu. Myslíte, že na tohle reaguje? Natož pak, když je mu sotva sedm? To on ne. Vesele pokračuje ve zkoušení dalších funkcí kazeťáku. Takže z rádia přestane hrát „Candyshop“, co běžel na jedný stanici, kterou laděním akorát chytil, páč bratrova packa už zmáčkla „Play“ a pustila kazetu. 


„V dnešním světě kompjůtrů, jů trů trů trů trů trů trů ...“, ozývá se. No a vzápětí je člověku úplně jedno, že tu hraje několik věcí najednou. Proč? Protože dostal nápad. Uznávám, je to divný, čekali jste lepší pointu a možná by i lepší byla, kdybych to uměl líp napsat. Ráz na ráz, nejdřív slyšíte 50 Centa, pak se ozvou ti Migové, smíchá se to v hlavě ještě s tou hitparádou, kde aktuálně strašíme, a ... je z toho video nápad, jak do tý hitparády chceme poslat další klip.

 

Už to vidíte, jak jde někdo rádoby macho stylem po chodbě k automatu na kafe … moment, někdo? Ne, ne, ne - Vy už tam vidíte toho Cashe, jak si to stylem „nesu melouny“ po tý chodbě vykračuje. Bráchovi tak děkujete za náhodu. A on vůbec nechápe za co, že mu děkujete. Vy v tu chvíli taky ne. Zrovna posíláte úkol na střídačku a píšete si. Datel je ve svym živlu, cvaká a cvaká, i když jen dvěma prsty. Díky brácho, i takhle „veřejně“ :-)!




 

Ten večer to mám sepsaný všechno. I to, proč ho na chodbě udusíme. Cíl je dostat se do IVT učebny a nahrát tam klip. Já vím, já vím - jsem se rozepsal a líčil to tady jako kdyby mě napadlo veledílo. V reálu to jsou ani ne dvě minuty a rozhodně je to cokoliv, jen ne veledílo. Chtěl jsem akorát drobet popsat tu náhodu, protože vážně - kdybych za sebou neslyšel ty dvě písničky, těžko by mě při psaní úkolu (a vůbec kdy jindy) takhle něco napadlo.

„ A o čem to má jako bejt?“, ptal se mě Cash druhý den ve škole. Neměl jsem představu, že by to byl někdo jinej, takže jsem ho prostě musel ukecat, i kdyby se viklal. Nakonec stačila jedna z prvních vět: „Hele, představ si, jak si to v klidu vykračuješ po chodbě, posloucháš 50 Centa a ...“ - „Dobrý, budu tam!“. Měl k tomu jen připomínku, že by vážně nerad aktuálně umřel, tak jestli bych ho nedusil fuseklí mou. To se ví, at´ si klidně přinese vlastní. Máme tak Cashe na palubě dalšího skeče. Zbytek posádky je ze „Ztracených“ - já a Tonda coby zakuklenci před kamerou, Jirka a pan Stativ za kamerou. I tady jsme se domluvili na pátek, až se čas bude chystat na druhou odpolední. 

Ještě den – dva předem, rozdával jsem všem ty svoje nechvalně proslulý lístky se seznamem instrukcí - věcí, co je třeba. Nebojte se, že bych v tomhle rozdávání vynechal i sebe. Jeden lístek je taky pro mě, protože vždycky, když se na něco zapomene, je to problém. Dělám to tak dodnes. A na lístcích k „Erroru“ byl kladen důraz hlavně na „rozstříhaná cédéčka“. Monitor totiž ve škole nerozstřelíme, takže až se bude točit ten záběr „střelby do monitoru“, pošlou nám kluci do obličejů hromádku rozstřihaných cédéček + pár kabelů.

Zjistil jsem, že jsem byl jediný, kdo čelil doma útokům zákeřného CD třepení. Ale kluky jsem o tuhle radost nepřipravil a mohli si tak u šišatého stolu na chodbě zabít vlastnoručně těch pár CéDéček, co si sebou přinesli. Poté nás paní uklízečka pouští do učebny informatiky s „klasickým“ dotazem: „Kluci a jak dlouho tady budete ?“ - „No tak, hodinu, maximálně hodinu a půl, musíme ještě natočit něco tady na chodbě.“ 
 

Teď se budu opakovat, protože podobné věty říkám u fotogalerie k „Dependence“, ale tohle tvrzení je stejný jako, když hrajete na počítači nebo konzoli a máma Vám řekne, aby jste šli spát. „Neboj mami, ještě jeden level a půjdu!“ ... tomu nevěří ani Vaše matka, natož pak Vy sám / sama. Hlavně, když ten level dohrajete a rázem začnete uvažovat o tom, jak asi vypadá ten další. Takže ani tady nikdo ve svém nitru nevěří (ani pan Stativ), že to bude jen na hodinu. Možná tomu takhle ze začátku věří paní uklízečka, protože jsme jí to namluvili. Ne, že by jsme to chtěli schválně, to spíš ono vždycky přijde něco samo. Třeba tady začínáme tím, jak se Jirka snaží namontovat kameru na půjčený stativ. A marně. Ha! Hlavně, že se nám minule smál, jak ho neumíme rozložit. Taktně posílá pana Stativa na schody sednout si, protože bude mít nečekané volno. Kala totiž statečně hlásí, že to zvládne „nothing problem, celý z ruky“ (pan Stativ si o tom myslí své). 
 

Točí se chronologicky, takže jako první přijde na řadu Cashův příchod k automatu. Když jsme v záběrech i my coby zakuklenci, tak uplyne ne jedna hodina, ale hodiny dvě a třicet minut zhruba. Takže je krátce po čtvrté odpolední a my teprve jdeme do tý IVT třídy. Paní uklízečka se tváří jakkoliv, jen ne radostně. Je totiž všeobecně známo, že boudy se na žádnou paní uklízečku šít nemají. Na uklidnění proto servírujeme známou větu: „Moc se Vám omlouváme, bude to trvat ještě deset minut!“. Jenže tuhle větu jí říkáme pak pokaždý, když se objeví ve dveřích. Rychle natáčíme všechny ty záběry u počítače a poté celí nadšení, Cash a Jirka, hází po nás několik kabelů a to z cédéček třepení. 
 

Když už je časem skoro pět, tak nám „těch dalších 10 minut“ paní uklízečka nevěří. Chybí úplně poslední věc: natočit záběry na monitor, kde se nahrává klip a taky je tam pak vidět web Óčka. Na školních monitorech to nejde - skákaly by přes to takový ty černý pruhy. A proto se Jirka dneska vyzbrojil notebookem, kde tohle nehrozí. Myslíme si, že je to díky notebooku obecně, nicméně Jirka zapáleně trvá na tom, že je to díky JEHO notebooku. „Upload“ se natočí, ale otázkou je, jak to udělat s tím webem Óčka. Je sice dobře, že ten notebook takhle s pruhy „nezlobí“, ale nemá připojení k netu. Jirka proto tasí svůj intergalaktický mobil (Ten mobil je úplně normální, ale od tý doby, co víme, že Jirkova kalkulačka udělá i graf, tak nikdo nepochybuje o tom, že když něco nazve jako intergalaktické, tak to intergalaktické pravděpodobně bude. Máme podezření, že má i pistoli v deštníku, protože deštník nosí zásadně jen, když venku svítí ... aby mu za deště nenapršelo do hlavně asi.).

No, takže, závorka dlouhá, zpět - web Óčka si tedy fotíme na školním počítači Jirkovým mobilem a pak tu fotku natáhneme do notebooku, aby jsme si ten displej natočili. Tím dnešní natáčení končí, je skoro půl šestý.

I když jsme ten problém s offline bookem takhle obešli, na dva detaily se přeci jen zapomnělo. Možná díky chaosu, rychle uklidit to třepení, co bylo všude po zemi a jestli bylo něčím specifické, tak hlavně tím, že chtělo na tý zemi zůstat. Za 1), měl jsem si trouba vypnout ten Caps Lock, když píšu adresu webu (byt´ jasně, stránka by se načetla), ale hlavně - za 2) měl jsem mít na paměti, že je v záběru docela čitelně vidět, jak je ten prohlížeč v offline režimu. Ve výsledku, i když offline, tak web Óčka tam naskočí stejně, je to jen fotka. Není tak divu, že zpětně Jirka dostával nekonečné množství dotazů, co že to má za extra výhodný připojení :-).

A stručně k výrobě – probíhalo to všechno ve stejných kolejích jako „Ztraceni“. V pátek se točilo, o víkendu se dal klip dohromady a v pondělí se poslal do „Ukaž se“. Vlastně jo, jednu věc navíc bych tu měl. Ještě štěstí, že jsme k tomuhle klipu nepotřebovali zvuk. Protože kdyby snad ano, klip by nebyl. Respektive, lautr nic by se z toho nepoužilo. Máme totiž náladovou kameru. Má „svý dny“. Když se jí nechce, má den špatný. To zvuk sice bere, ale je to praskající katastrofa (nehledě na to občasné úplné vypadnutí zvuku).

23.prosince byla „Chyba“ nasazena v „Ukaž se“ jako novinka č. 5. Pak to do dvacítky videí postoupilo na sedmé místo atd., atd. ... nejvýše to bylo druhý, co si pamatuju. V lednu 2007 tak visí po škole i plakáty s „Errorem“.

Když se prvně vystavily plakáty ke „Ztraceným“ (aby lidi, pokud budou chtít, mrkli na náš klip a v případě nadšení, poslali nám zdarma hlas po netu), neuplynul ani jeden den a já měl hlavu natrhlou, Tonda zas kebuli začáranou pestrým výběrem propisek. Ale tentokrát? Nic takovýho. Těžko říct, asi jsme měli dát lidem víc času po těch Vánocích. Salát, cukroví, Silvestr – to udělá svý. Po chvilce se objevila nová skupinka lidí, co ty předchozí „trhače“ (i s Krangem) hravě nahradila. Tahle organizovaná skupina :-) ty plakáty sbírala. Jasně, určitě na tapetování svých pokojíků, výroby oltářů uctívající „Black Company“ …. nebo něco takovýho. Každopádně, dva dny po vyvěšení plakátů s „Errorem“ jich byla polovina pryč. Lepilo se chvíli dál, do konce ledna, kdy byla bilance následující - 7 kusů se pohřešuje a 2 zůstaly. Akorát jim někdo řádně pocuchal vizáž. Berte to tak, že tohle pohřešování bylo vlastně základem pro klip třetí. Ale o tom si povíme pár řádků / odstavců příště.