Bodlinky

Zatímco „Error“ nebo „Ztraceni“, jely si zaběhnutě linkou „v pátek se točí, přes víkend střihá, a v pondělí je tu výsledek“, tak s „Účastníky“ to bylo poněkud delší. Možná díky tomu, že se tehdy „žilo“ hlavně zkouškami na ten Žižkov. Možná. Tahle teorie vzápětí dostává pěstí od teorie druhé, která tvrdí, že se mezitím ještě našlo místo pro natočení klipu čtvrtého. A to vlastně v době, kdy „Účastníky“ ještě nikdo neviděl, ani já ne. Teorii třetí, která by to všechno srozumitelně nacpala do jedný věty, tu najdeme asi těžko. Byl to snad osobní dárek k svátku? Možná. Anebo jsem jen chtěl prostě zas něco točit (i když tedy „Účastníci“ nebyli dodělaní). Jak se píše na webu, sekce „Tvorba“, u „Bodlinek“ se jednalo o parodii na reklamu se sušenkami. Viděl jsem to v televizi a měl v hlavě naší scénku. Původně jsem chtěl, aby si toho kluka, co si nechá zkrášlit košili kafem, zahrál Cash. Když už to nemohl být šéf v „Účastnících“, tak se ukáže v „Bodlinkách“. Jenže tentokrát ne, že by nám zmizel, ale odmítal se nechat polít kafem. Vlastně, odmítal tyhle „Bodlinky“ jako takový :-).

Zrak tak míří opět na Jirku a ten má z toho opět velkou „radost“. Jak sám říká, když už si musí vybrat, tak se za kamerou cítí přeci jen bezpečněji. Takže se spíš těšil, jak se jako dřív „schová“ za kameru a ne, že ho zase budu posílat před ní. Nakonec se, ale tak stalo a je to jedině dobře, protože zpětně, pokud si někdo záhadou vzpomene na „Bodlinky“, tak se mu většinou jako první vybaví to Jirkovo přímý „Nečum!“ (a teprve až pak, že „ten klip byl nic moc“ :-) ). Hlavní účinkující je tedy obsazen, a co zbytek? Za kamerou Bája, kolemjdoucí – Tonda a zakuklenec budu já.

To obsazení se snažím nějak míchat. Např. minule byl hlavní postavou Tonda, teď tu má největší prostor Jirka, takže se to celý protáčí. Taky jsem tu chtěl mít opět někoho, kdo by „poskakoval“ kolem a fotil. Jelikož Lenka nemůže, tak tu máme rovnou dvě nový tváře na cvakání místo ní. Oblíbeně tedy datově, je čtvrtek 22.února, jedna chodba gymplu a ne, nečekejte zavedenou frázi „k druhý odpolední“. Tentokrát to bylo k odpolední čtvrtý. To je jistě velmi důležitý poznatek, bez kterého by tenhle komentář nemohl fungovat :-).

Nejdřív se to na chodbě musí trochu přestěhovat. Původně je tu uprostřed podélný stůl se židlemi, kytky - to všechno musí pryč, mimo záběr. Zrovna volá Tonda, že bude mít několikaminutový zpoždění, takže já nejdřív putuju k umyvadlu míchat umělou krev, a pak se řeší jakým způsobem budu mít na rukou ty „bodlinky“. Jehel na šití svým drahým maminkám ukradli všichni docela dost, takže je z čeho vybírat. Problém spočíval spíš v tom, jak je na ty prsty dostat. Zkusil jsem si jednu podebrat pod kůži, ale z prstu mi trčela docela nemotorně, dost nakřivo (podobně pak jako i ty zbylé čtyři). Nakonec se všech pět jehel přilepilo na nehty drobnými kousky lepenky. 

 

K půl pátý přichází Tonda spolu s kamerou, kupujeme dva kelímky kafe a začínáme chronologicky. Takže nejdřív záběry na Jirku, jak si jen tak prohlíží tabuli a popíjí kafe. Když poté dojde na samotnou „změnu barvy košile“, všichni z toho mají pomalu smíchy druhý Vánoce, jen Jirka ne (pochopitelně, když si při pádu kelímku ještě neplánovaně obarvil i kus kalhot). Zbytek není třeba dlouhým textem komentovat, protože to nebylo natáčení, kde by se stalo něco tak velkýho, abych z toho dělal odstavec, partičku vět. Normálně, kupodivu po celou tu dobu, točí se chronologicky a o to víc kupodivu se to dneska stíhá (určitě ne jako minule). Ovšem to je pocit krátkodobý. Takový to ležérní povídání si ve vlastní hlavě, aneb: „Hele, ono je to docela v klidu. Fakt to dobře jde, pomalu se blížíme ke konci ...“. Jenže při letmym pohledu z okna zjistíte, že zas tak rychlí nejste. Vůbec ne, jste šneci. Slunce je rychlejší, už se těší na střídání směny s Měsícem, a jakoby Vám zrovna říkalo: „Hele štábe, budu svítit ještě chvíli a pak to pro dnešek balim“. 
 

Když se točil poslední záběr, mělo to „žluté a kulaté“ skutečně dávno padla. A jestli mě u „Bodlinek“ zpětně něco mrzí (taková pravidelná rubrika komentářů :-) ), tak je to zas právě ten závěr. Překousl bych - klidně bych se do rtu silně kousl, že tam je v několika místech vidět, jak mám ty „bodlinky“ na rukou přilepený lepenkou. V klidu beru i ty podezřele červený mý ruce. Červený jsou proto, že jsem trouba a nemyslel jsem kupředu. Když jsem ještě před začátkem natáčení míchal tu krev, z rukou ta barva potom ne a ne jít dolů. Stejně jako, že při normální pozornosti, všimnete si stativu, štaflí, prodlužováku … zkrátka všech těch věcí, co v záběrech nemají být. Ale co už ret nevydrží, to je moje (ne)vychytání dialogových záběrů ke konci klipu. Vůbec celý to natáčení proti oknu, který navíc v pološeru probudí k životu armádu zrn v obrazu. Vlastně, předposlední záběr, když Tonda bere do ruky tu jednu bodlinku – ten je ještě bez svícení, kdežto finiš, jak Tonda padne mezi naše hlavy, to už je za pomoci světla z chodby (denní bylo tou dobou komplet v tahu). Mimochodem, když jsme u toho posledního záběru, zpětně mi dochází jak velký mají ty Bodlinky vlastně „happyend“ :-).

Natáčelo se jedno odpoledne na konci února, to už víte. Začátkem března – to vyrazil „Špagátek“ s „Love-story mezi traktory“ na Žižkov. Pak o něco později, ukázaly se konečně hotoví „Účastníci“. Samotný základ tohoto psaní / komentáře, to jsem cvakal někdy v půlce dubna. Tou dobou se blížil ke spuštění náš web. Naopak „Bodlinky“ - tam tehdy bylo teprve hotový akorát to „okatý intro“. A co se s klipem dělo dál, když byl někdy na pomezí dubna / května v celku? Do „Ukaž se“ se poslal. Oni tou dobou zrušili tu možnost, že za jeden den můžete přidat z jednoho počítače jeden hlas. Mohlo se nyní hlasovat libovolně, datlové tak měli volný prostor. Na tohle datlování jsme se vybodli. Přišlo mi to jako blbina, cvakat si hlasy sám pro sebe a pak někde řikat, jak jsme jako „vyhráli soutěž, protože nám lidi poslali spoustu hlasů!“. Takže jsme to nějak neprožívali (co taky čekat od lidí, který vesměs tou dobou neměli ani jeden doma internet :-) ).

Tou hlasovací změnou „Error“ a „Ztraceni“, kteří se toho času v hitparádě ještě držely, rázem hitparádě zamávaly a po těch 7 - 8 měsících z ní vypadly. Ukázaly se tam „Bodlinky“, jenže ani ty se dlouho neohřály. Ne díky hlasům, ale díky pořadu jako takovýmu. „Ukaž se“ totiž přes léto 2007 skončilo.
 

Takže tak to bylo s „Bodlinkami“, to je vše. Zavažte mi ruce, abych už dneska nepsal. A hlavně se teď od monitorů nerozběhněte vyrabovat matkám jehelníčky! Není totiž o co stát, je to chuťově vážně bez chuti.