B

Nedávno zrovna, jedna známá se podivila nad tím, že točím maturitní klip. Jako, že „Blacku, co točíš???“. A proto začátek dnešního povídání bude věnovaný případnýmu osvěžení paměti (i když si myslim, že to duo slov „maturitní klip“ dobře znáte). Blíží se maturitní ples na kterym se šerpuje, pije, tancuje a ... blije ... moment, kdo to řekl? Trochu v klidu, ano? Fajn. Na začátku, ještě před tím vším, co jsem tu vyjmenoval, se pustí maturitní klip, kde třída většinou tak nějak blbne a za přítomnosti hudby nabíhají jejich jména, potažmo přezdívky. Všichni se zubí, všichni se usmívají ... to je maturitní klip. 

Do našeho soukromí jsme prakticky, krom „roku výroby“ v dotaznících na webu, nijak nezasahovali. No, ale snad nebude velkým prozrazením, když řeknu, že se na gymplu ve 4.B vyskytuje mj. Tonda a Bára. Zhruba těsně před svátky za mnou přišlo pár lidí z týhle třídy v čele s Domčou od již neexistujícího „Špagátku“, jestli bych jim nenatočil matklip. Líbilo se mi, že už přišli s nějakou představou, chtěli se o tom vůbec taky bavit. Na Vánoce ovšem dostal prostor salát a cukroví, mezitím se měnily náměty, takže až někdy počátkem ledna vznikl scénář. Konečný, pevný scénář. Možná to někoho zarazí, že tu takhle u krátký věci používám slova jako „náměty“ a „pevný scénář“, ale těch verzí bylo opravdu víc. Úplně původně se ten klip měl točit v jednom hudebním klubu. To je docela zajímavá představa, když se podíváte na výsledek, ale to bohužel nakonec padlo.

Rozdělili jsme si to tak, že zatímco všechny bloky s lidmi ze třídy natočí Bája, já mám na starosti zbytek. Takže stručně, vlastně jenom ty scény s jejich třídním a zároveň mým fyzikářem. Zajímalo mě, jak to bude probíhat, jak nám to vůbec půjde. A teď musím použít takovou tu provařenou větu, co znáte z filmů o filmu, respektive z těch „Všechno a všichni byli fajn, režisér je Bůh a já jsem moc rád, že jsem v tom mohl hrát!“ klipů. Bylo to prostě fajn! Jasně, když Vám povim, že třeba záběr, kdy profesor nakoukne do třídy, ten se točil zhruba 20x, tak si budete myslet, že jsem se těšil na točení hlavně proto, abych profesora potrápil za všechno to trápení, co mi fyzika přinesla. Ale kdepak, těšil jsem na to natáčení jako takový.

Tím pádem, když už říkám to slovo „natáčení“, hop - nebojte se milí deníkoví detailisté, na Vás jsem nezapomněl -  začalo se 8. ledna, odpoledne po škole. Do těch pěti se stihlo udělat vesměs komplet intro, pak ten běh ... vlastně všechno to, co na začátku klipu je (až po záběr s „prázdným suplováním“). V ten den, původně neplánovaně, se tak mj. po delším čase zjevil i sám Kala ... na 2 sekundy. Na dvě pěkně drahý sekundy. Jirkovi totiž od doby, co odešel z „Black Company", docela stoupla kupní cena, takže jsme mu museli zakrýt obličej pozvánkou na ples. Chápejte, už jen ta jeho přítomnost něco stojí a zaplatit ještě za obličej, byt´ jen na dvě sekundy? Omlouvám se všem z jeho fanklubu, ale to už finančně nešlo. 

Dobře tedy, první den - relativně klidný den, až na drobný pocuchání nervů v podobě rychle vybíjející se baterky. Beztak, tvrdím stále to samý - klidný to den, všechno se stihlo. 

ALE! Jasně, už Vám skřípou zuby, už píská to zákeřný „ALE!“ v uchu. Ostatně, „ALE!“ je tu docela častým spolupracovníkem. Dokonce má i vlastní přívěs. Když jde všechno kupodivu dobře, tak se ptáte lidí kolem: „Hej, neviděl si „ALE“? Víš, dneska točíme, mělo tu bejt a asi se někde zapomnělo. Mám o něj docela strach.“. Správně! Mělo možná delší dovolenou, mělo drobný zpoždění, nicméně se není třeba obávat, že by nedorazilo. I když zpětně. Večer jsem totiž zjistil, že se do úvodu v „prázdné třídě“ vcelku pěkně ozývá sbíječka. Symfonie sbíječek. Na místě to nebylo patrný, i v tý nahrávce by to šlo přejít, ale vadilo mi to tam. Takže se následující den intro v prázdný třídě přetáčí. V momentě, když si daly sbíječky v rámci přestavby školy pauzu, tak přišel náš čas! Profesor v tu chvíli sice učil, ale jinak to nešlo. Štěstí bylo, že měl zrovna hodinu v tý samé učebně fyziky. Nakázal tak třídě, kterou zrovna měl, aby si věci dali do kabinetu, všechny je pak poslal na chodbu, a my to za chvilku přetočili. 

Čtvrtek odpoledne - Bája pokračuje v natáčení v tělocvičně a já se zas pokouším v šatně o rotace. Pak se ještě natočí ta cesta do „Fortuny“. No a v pátek, leden jedenáctý, to už je konec. Dotáčí se poslední vstupy jednotlivých studentů, já o přestávce točím profesorovu „vzpomínku“ na osudovou větu „Co kdybychom šli dneska do Fortuny?“, a kolem jedenáctý dopoledne se přesouváme ještě do samotný „Fortuny“. I když to tam bylo domluvený předem, ozvalo se zanedlouho vzadu od kulečníku: „Co tu sakra dělaj s tou kamerou?!“. Vlastně, uši pozorné určitě máte, takže bedlivě poslouchejte - je to těsně předtím, než se rozjede hudba. Ten záběr, jak profesor vejde dovnitř, tak v tu chvíli se ozývá hlas, co volá: „Dane ... Dane?“. To je ono. Když dotyčnému řekli, že je to v pořádku a domluveno, on jen ironicky dodal: „Víte, jak mám tyhle lidi s objektivem v lásce!“ :-). 

Ale bylo to tam hodně v pohodě, o to nic. Já tam do tý doby snad ani nikdy nebyl a teď, za necelý dva tejdny už asi 5x-6x. I ten kulečník jsem si konečně zahrál. V životě jsem to nehrál! Leda, to je dávno, jak se to jmenovalo? Bylo to ještě na prvním Playstationu, bylo to z časáku, bylo to demo. „World Championship Snooker“? Možná. Ale vůbec mi to nešlo a ke konci jsem doufal, že objevim nějakou skrytou kombinaci tlačítek, která zaktivuje „Brutal mód“ a já to tágo budu moct přerazit o protivníka. Zase, neříkám, že mi to teď v reálu šlo, ale byla to určitě větší zábava. I když by člověk, co kulečník doopravdy hraje, asi žasl (pravdou je, že vystřelit kouli ven a trefit s ní jednoho přihlížejícího, to byl opravdu nečekaný tah).

V pátek odpoledne Bára ještě natočila vstup Dvořky a Slaďase, a pak se mi pokoušela tlumočit všechen její pořízený materiál, abych pochopil. Nakreslila mi takový orientační plánek, já ho orientačně pochopil, vzal si od ní pásky a měl tak před sebou víkend, kdy jsem to chtěl dát dohromady. V pondělí, byly tak tři ráno a klip hotov. 

 

Nuže, otřepaně jsem začal, otřepaně taky skončim. Kupodivu jo, třídě se to líbilo. Pak se během dne ještě potkáte s fyzikářem a ten Vám řiká, jak už si to pustil 4x a o matice si to nejspíš pustí znovu. Dovětkem budiž fakt, že zrovna v ten týden minulý, to se taky ohlásilo vítězství s „Dependence“ v HARD LEVELu. Já to věděl už od začátku ledna, kdy jsem mailem odpověděl na otázky pro rozhovor, ale měl jsem o tom nemluvit, dokud to číslo nevyjde (což vyšlo 18.1.). A tak mě napadlo mlčet i před Tondou a Bájou. Až pak, domluvil jsem se s ředitelkou, zda by o tom pár slov v rozhlasu neřekla, že to video vychází u časopisu, že jsme vyhráli, no prostě - ego chlubení :-). Poté honem ještě, než skončí přestávka, zajít za Tondou a Bárou, jestli něco neprovedli. Proč? No, já jen, byl jsem zrovna v kanceláři, potřeboval jsem něco vytisknout a zaslechl ob místnost vedle, že tam zrovna nad Váma debatujou. Fakt sorry, víc nevim, jen to poslední, co jsem slyšel, to bylo, jak ředitelka říká, že to teda zmíní i v následujícím hlášení. 

Na to, jak moc jsem špatnej herec, tak mi to kupodivu i s navijákem spolkli a povedlo se mi je skvěle vyděsit. Pak přijde hodina, hlášení a ... jak to tedy bylo doopravdy :-). 

Dále, aktuálně ne, neni leden 2008, spíš zpětně tenhle komentář edituju. Uplynulý léto, Tonda a Cash, neustále na všechno říkali: „Awesome!“. Nechápal jsem odkud to maj a nechápal jsem, proč to vůbec řikaj tak často. To bylo pořád: „To je awesome!“, „Tamhleta je awesome!“ ... až by člověk jedno to „awesome“ vzal a umlátil je s tim :-). Potom jsem i já konečně viděl „HIMYM“. Jednak už chápu, proč se to tak jmenuje :-), a za druhý  - kdybych měl shrnout patlání moje, vůbec dělání tohoto klipu do jedný věty, tak bych řekl: „Bylo to awesome!“ :-). 

A opětovně „dále“? Byl jsem pak na prvním maturáku v životě. Nebojte se, že jsem si jako u „Účastníků“ půjčil oblek od Cashe :-). To ne, tentokrát už mám oblek vlastní. A jo, už Vás slyším, jak si myslíte, že to řeknu ... taky, že jo, bylo to fakt awesome. A ne snad proto, že jsem předtim nikdy na maturáku nebyl a nemám tak s čim srovnávat. Prostě výjimečně, ničím nezkaženej večer. No a bonusově ještě dodatkem, kdyby jste mě tou dobou, kdy jsem točil klip pro 4.B, odchytili, tak bych vůbec netušil, že budu točit ještě matklip další. To opravdu ne (viz. následující komentář).