Open letter to Kelly Clarkson

Něco se zveřejní ku netu v září 2009, ale plkání o tom sahá do září 2007. Dva roky, takže co to? Film? Cože? Jenom prcek, co má 6 minut? To jako vtip? Je to s podivem, určitě, ale tohle celý brblání bude často o odkladech a všemožných komplikacích. A ne, že se na klipu dělalo usilovně dva roky, dnem i nocí. 

„CD F!LTERu placka“ 

Takže dobře, na začátku je září 2007. Točíme zrovna „Dependence“ a v tehdejším vydání F!LTERu vyjde CD placka, tentokrát ve spolupráci s Bandzone.cz na téma „Nejlepší mladé kapely“. Tam jsem prvně slyšel remix skladby od Sporto. Já sám + angličtina, není to ani na průměrný úrovni, spíš na laciný. Takže, i když tam je text, já mu nerozuměl, viděl jsem jen název – Open letter to Kelly Clarkson. A na základě toho názvu, napadl mě klip. Podobně to tak bylo ještě u tří songů na tom CD - „Better than the best“ od Scissorhands, „London Dancing“ od Sunflower Caravan a „She´s a good swimmer“ od Charlie Straight. Jen tak prostě. Tím, že jsem to CD poslouchal, napadlo mě čtvero klipů. Přesný náměty pro zbylé tři jmenované si už moc nepamatuju, ale vím, že Scissorhands a Sunflower Caravan - těm jsem psal na mail, co jsem našel na jejich Bandzone profilech a nikdo nereagoval. 


Charlie Straight, těm jsem psal tehdy do jejich Guestbooku a obratem mailem, ozval se Albert Černý. To ne, že mám sloní pamět´, kdepak! Našel jsem ten vzkaz ještě v mail schránce u sebe. Děkoval mi, protože takovou nabídku prý (tehdy) ještě nedostali :-). No tak! Ctím pravidlo soukromý pošty, takže tu nebudu přepisovat celej mail, jen dodám, že to končilo slovy „Bereme tvoji nabídku na vědomí a až se přistoupí k rozhodování o tvorbě klipu, budeš určitě jedním ze subjektů výběrového řízení.“. Tím to pak už ale skončilo opravdu. Mimochodem, když mluvím o Charlie Straight? Viděli jste někdy ten jejich komiks klip na „Platonic Johny“? Pěkně fajn dělaný! A můžu Vás ujistit, že tamto moje, to by fajn moc nebylo :-). Jasný, tehdy to bylo jen torzo, ani ne ryze námět´ a navíc, tou svou angličtinou, celý jsem to stavěl jen na názvu skladby. Ale jdeme dál, jdeme už k Sporto!

 cau Petre,
tady Bourek ze Sporto. mam radost, ze te to tak inspirovalo - sme
otevreny vsemu, jak by sis to predstavoval?

  

Po týhle reakci přišlo vhod,  sepsat jim ten klip nápad do víc vět. Ne ještě scénář! Však sám, ten další mail jsem začínal větou „Čistě je to pouze prvotní nátěr toho, o čem by měl ten klip být, protože není jasné, že se Vám to bude zdát“. „Nečekaný“ SPOILER - nakonec jo, zdálo se jim to.

Co se vyhodilo ...

Šlo to stranou, protože přišly tehdy matklipy a vlastně pak i dál, spíš se to posouvalo. Nicméně, spousta věcí v tom klipu je nakonec jinak. Jen pár na okraj, aneb co jsem datloval v tý zcela první verzi:

a) Z popisku hlavní postava vyzněla tehdy spíš jako fanatik a ne fanoušek. Měl mít minimálně jeden pokoj svého obydlí vytapetován všemožnými obrázky Kelly. Z toho se ustoupilo jednak proto, že už takhle nebyly peníze + vážně, zpětně se mi to zdálo spíš jako od fanatika, než fanouška. Jo, i hrníček s potiskem, triko s potiskem, pak i upravenej štítek na zvonku! Že tam bude jeho jméno + Kelly Clarkson, to všecko padlo v prvnim nástřelu z podzimu 2007. Až je mi záhadou, že se to klukům od Sporto zdálo (je děsný číst si to po sobě takhle zpětně). Víc se to hnalo do absurdna, měl s tím obrázkem být vyfocen i na občance třeba.

b) Základ, že v průběhu klipu píše dopis přímo Kelly a končí to celý na letišti, to už bylo tady. Co se do další verze nedostalo, to byla např. scéna, kdy neustále ničí a muchlá dopisy. Jasný, v klipu to vidíte, ale tady jich měl Tonda vyhodit tolik, že ta místnost byla na konci videa doslova zaplavena hromadou zmuchlaných papírů. On se z ní vynoří a v ruce pevně drží již hurá - použitelný dopis. Víte jak, představte si, když náhle v zombie filmu, máte záběr na zem a drc, zní se prudce vynoří ohnilá ruka. Tak tady, pohled na hromadu a z ní najednou, vynoří se ruka s dopisem. 

c) Už jen takový drobnosti - do práce měl jet autem sám, jen s obrázkem. S tím si notuje blbost, kdy se měla udělat speciální cedule pro parkování, kde by byl namalovanej panáček s obrazem v ruce, speciálně auto flek pro něj. Taky měl jít s obrázkem do nějakýho obchodu s oblečením, zkoušet hadry v kabince. Měl s ní jít do herny, co bejvaj v obchodních domech, zahrát si nějakou videohru na automatu, simulátor. Měli jít pít do baru a tančit. Ale to jsem jim spíš nahazoval, co mě zrovna napadlo. Spousta blbin.

Zapnout / nezapnout REC?

Jaro 2008 - tehdy nemáme ponětí, že bude něco jako Bebe soutěž, Moby soutěž. Jdeme zrovna na rozhovor do jednoho tady týdeníku a je to tak prvně, co Báje a Tondovi pouštim remix. „Tak na tohle budeme točit klip!“, poslušně hlásím, ale netuším, že si nějakej čas ještě počkáme. A celý se to strašně zkomplikuje. 

 
Září 2008 - všecko už bylo sepsaný a připravený na točení. Chtěl jsem to udělat třetí tejden v září, protože podle všech předpovědí mělo bejt ještě naposledy hezky tak, jak v létě celou dobu bylo. A náhle v cukuletu, neměl jsem nic (to, že třetí týden v září nakonec bylo ultra hnusně – to byla opravdu z výčtu kiksů jen drobnost :-) ). Naše kameramanka už je ve Skotsku od srpna, to jsem věděl předem. Ale dvě kamera rezervy - už taky v tahu. Takhle, kamerovat jsem si tohle chtěl sám, ale na záběry, kde jsme já a Tonda oba, tam jsem někoho potřeboval. 




Samozřejmě, každej zdravej člověk unese v ruce obyč kameru, že jo. Ale chce si to s ním taky nějak sednout, bejt plus mínus na podobný vlně. Vzájemně se chápat, když mu plkám o tom, co chci zrovna točit.

Aby toho nebylo málo, odpadnul mi i Tonda, protože už se stěhoval do Brna. Když dojde na nejhorší a budu to já, ta hlavní postava, kdo mi to bude točit? Fakt natáčet, ne „držet kameru“! A když zůstanu u původního plánu, tak kdo to bude hrát? Tohle jsem psal úplně od začátku přímo na Tondu. Nakonec mi z toho přemýšlení vyšel jeden možnej kandidát a tj. pan řídící z „Ach ta školy“, Tomáš Kříž. Kontaktoval jsem ho, ale bohužel, ten už byl tou dobou taky v Brně. 

Ve finále dojde ke klasickýmu sebevynadání, že už tolikrát se to podělalo, tak mě přece tohle nezlomí. Obratem jsem napsal Tondovi, že  sestavim celý natáčení tak, že budeme točit o víkendech. Souhlasil. Začátkem října začínáme!

Zapnout!

Opakovaně - nemám sloní paměť, opravdu ne. Za to můžou tehdejší poznámky, jakoby z klipu deník. Jen to aktuálně házím do týhle nějak srozumitelný podoby. První den dopadl špatně. Celkově, tuhle Kelly, to můžete označit za jedno z nejhorších natáčení. Už jen proto, že se věc, co by normálně vznikla za necelý týden, protáhla těmi víkendy na měsíc a kus. První den - domluvil se start na dopoledne. Ráno jsem se dozvěděl, že Tonda může až ve dvě. Tak dobře, přijel jsem odpoledne a na místě jsem se dozvěděl, že má čas bohužel jen cca do čtyř. Nic, neztrácíme čas a hned jdeme točit, začínáme chronologicky - vstáváním, hodem budíku atd. . Za pochodu se mění úvod, respektive původní rozkreslení scény, protože točíme trochu jinde a na jiný posteli, než bylo původně domluveno. Za 1,5 hodiny se stíhá ještě cesta chodbou ke koupelně a jasně, pak i záběry v koupelně. Že je Kelly obalená ručníkem, s tím nápadem přišel Tonda na místě. Přeci nebude nahá! :-)

Koukat na to všechno pak doma, to už je horší. Ne, že je Tonda ultra prkno a dřevák, ale naprosto vůbec nic nefunguje. Myslím, že se z toho prvního „dne“ nic nepoužilo, ani vteřina. Přes noc jsem si to rozkreslil na tuhle místnost a den druhý, už se začalo dopoledne a přetáčel se celej úvod. Tonda vstává a chodí pořád sem tam, jede se to z velkýho počtu úhlů, jen to lehký „vstávání a cesta do koupelny“. Z 90 % se jedná o předem naplánované záběry. Nemučim ho, že mě zrovna teprve na místě tohle - tohle - tohle napadlo, nehledě na slušný počet již pořízených záběrů. To ne. 
Pak se natáčí moment, kdy jde Tonda s obrázkem spát. V klipu to neuvidíte, drhlo to ve výslednym střihu. Mělo to být hned poté, co si čistí zuby. Nakonec jsem tam nechal jen ten záběr zvenku na barák, staticky, jak se změní noc na den. Už tu nejde o chronologii, protože pak točíme pasáž, kdy se Tonda vzbudí a jde rychle zabalit obálku. Zkoušíme i znovu probuzení obrazu, co jsme točili včera. Jako kdyby šlo o člověka - zatřást s ním, drknout do něj, aby se vzbudil. Ano, v téhle fázi mi to ještě nepřijde úplně blbý a umělý :-). Točí se i to společné čistění zubů, přetáčí se záběry z chodby. Pak se prvně dostáváme do kuchyně. 

Tam jsem chtěl nějak propašovat fotku kapely. Ne, aby to vyloženě ze záběru řvalo, že pozor, tady vidíte kapelu! To ne, ale nějak nenápadně, dát je tam. Takže není náhoda při psaní dopisu, že se na stole povaluje mj. jedno číslo F!LTERu, kde je o Sporto článek. 
Chvátá se, ale stíhá se. Končí se s předstihem ve dvě, protože Tonda pak musí odjet. Tak ok, máme za sebou první víkend. 

 

První hádkou velký třesk :-) - víkend druhý

Další říjnová sobota. Nejprve se točí scénka s autem. Jo, jak v klipu Tonda přijde ke mně do auta a jedeme do práce. Sehnat někoho s autem, kdo ho takhle půjčí, je víc náročnější, než to větou zní. Nakonec je tu Klárka, my se házíme do sak a jdeme točit. Pak dle plánu, přesuneme se na parkoviště - tj. pár záběrů, jak vystupujeme. A nakonec? Do Šatlavy, točit v kanceláři a scénku s číšníkem.

Po poledni jsme na parkovišti (ponožka Sport úmysl - škoda, že nebyla rovnou Sporto). A pak se ukazuje, že Tonda zapomněl na bod dnešního plánu - „Domluvit to v Šatlavě“. Píšu tak mladšímu Velasovi, že se to ruší, ať coby číšník nechodí. Tady se prvně ve velkym díky tomu chytneme. Po naštvání a výměně názorů, že když píšu do mailu, co je třeba, nepíšu to jenom tak, že si chci psát + snažím se vyeliminovat a dávat mu na případnou starost, co nejméně věcí - dnešek končí. Ale ne naštvaně! Už pak v klidu, když si to vyřikáme. Já nadhodim, že jsem zmínil, když jsem přišel s plánem točit o víkendech, tak přeci, jestli se mu nechce, at´ to hlavně řekne. Tonda říká, že nečekal, že to bude takhle náročný a já povídám, že jasný, ok, ale když se točí, tak takhle to dál nejde! Bud´ to celý rozpustíme, protože já tu nejsem od toho, abych někoho někam nutil, anebo točíme dál, ale nejde pořád všecko takhle odkládat. Že hrajeme o čas i s počasím, který se tak rychle mění a za chvíli bude jenom hnusně. 


Neděle - začíná se vstáváním, kdy zaspali a rychle pak běží na bus. Konečně poslechnu Tondu a samotnýmu mi taky přijde strašně pitomý, ten třes, to probouzení obrazu. Pak se točí jeden z flashbacků, který se nakonec vystřihl. Bylo to pouze o tom, že Tonda telefonuje, ten hovor ho strašně rozčílí, ale pak mu stačí podívat se na obrázek a je hned v klidu.

Další flashback, ten už ve finální verzi je. Jsou to ty klávesy, hraní na ně. Tohle bylo původně daleko delší, ale při střihu mě napadlo poskládat to dohromady tak, aby to vypadalo, že sám Tonda jakoby zpívá. Plus ještě (ne)zajímavost - právě odtud pochází ta melodie z „Drobků“. Jen tak tehdy hrál a já si to nahrál. Takhle po x letech, náhodou jsem ten záznam našel a použil to právě jako zvuk intro do „Drobků“.

Dotáčíme poslední věc, co se týká kuchyně a tj. balení obrazu. Tohle jsem si nijak předem nerozkreslil, nebylo třeba. Prostě jsem jen Tondovi řekl, ať nerušeně, normálně zabalí ten rám a já kolem něj běhám, točím si to. Je krátce jedna odpoledne, Tonda se háže do saka, začínáme točit útěk na zastávku busu. Další drobet konfrontace :-) - řešíme, proč když je hezky a někdo je v obleku, tak musí běhat. Snažím se vysvětlit, že je to proto, že zaspal a tak utíká, aby bus stihl. A pro příklad, že je mu horko nadhazuju, že v tom jsme spolu, páč já mám na sobě zase bundu. Různobarevné listí, venku je na oko hezky, i když jinak zima - spousta možností pro záběry. Jen kdyby se ta moje pracka tu a tam tolik netřásla. Postupným během a třesem, dostáváme se skoro do Pražský ulice. 
 

To běhání natočíme celý - jsou čtyři pryč a jsme na zastávce busu. Honem rychle k velkýmu rybníku ještě, to je poslední bod dnešního plánu. Aleš a Hanka už tam sice jsou, ALE - akorát, oni ten rybník zrovna tenhle víkend vypustili. Jo, přesně tady měli spolu Aleš a Hanka sedět a kus dál od nich, měl být Tonda s obrázkem. Velký rybník, velký záběr, romantika. Tohle je všechno, když na to bahno koukám, ale jen ne romantika. Z hlavy, nějaký rychle další fajn místo pro tohle, nic nás nenapadá. Navíc, oni měli taky čas jen pár minut, takže se tahle scénka přesouvá na další víkend. 




 

Jablka a hrušky - víkend třetí

 
Zas sobota ráno a já sháním popcorn, pásku a pár dalších věcí, protože dneska začínáme záběry u pc s popcornem. Prvně se tak ukazuje na notebooku hruška. Tady slovem zastávka: tohle byla jedna z věcí, co mě napadla už v začátku. Všímal jsem si, jak právě ve filmech, vidím často na notebooku jablko. Takže, když už jsem v té době věděl, že Tonda bude psát na notebooku dopis, bude tam hruška s nápisem. Ještě před začátkem natáčení, ale Tonda psal, že byli v kině na „Dětech noci“ a že prej smůla, oni už tenhle nápad použili, mají tam hrušku. 



Cože, to si děláš prdel? To byl jeden z prvních nápadů, tu hrušku tam dám. Navíc, jakto? To je blbost! Hele, teď jsem viděl zářijovej F!LTER, kde je na ten film recenze, dokonce tam je i fotka, jak jsou holky zrovna u notebooku a ten tam má jasný jablko a ne hrušku. To ještě rozeznám. Ne, prej tam je hruška. Někde na netu našel pak fotku a jo, byla tam. Potom jsme se ještě dočetli, že zatímco ve „filmu o filmu“ je vidět standardně nakouslé jablko, ve výsledku je hruška. Co v tom je, to nevím, ale tenhle nápad jsem v klipu nechal.

Nebaví mě klipy, kde celou dobu vidim interpreta, jak zpívá, nic víc se tam neděje. Prostě tam těch pár minut jen interpret či kapela poskakuje, to je celý. Ale když tady kapela není, je tu zas u scénky s pc další mrknutí. Jak jí Tonda s obrázkem popcorn a koukají na notebook, koukají akorát na jeden starší Sporto klip.

Mimochodem, posledně jsem tu mluvil o třesácích. Tak moc mi to vrtalo hlavou, tak moc jsem byl ze sebe nespokojenej, že se šlo dneska běhat znovu. Dobíháme opět až na zastávku. Výsledek je kombinace nových záběrů a těch z minulého týdne.
 

Je půl druhý a opětovně, sraz s Hankou a Alešem. Našel jsem pro ně nový místo. Co? Vypustili minule rybník? Nevadí, máme tu takový malý jezírko s lavičkou. Když k němu dojdeme - dneska ho zasypali :-). Takže tu romantiku musíme zas někam přesunout. Jen ne do dalšího týdne, protože to pak budeme točit „takhle“ do Vánoc. Nakonec se točí na lavičkách před zdrávkou. Chybí poslední hodina, než mi pojede poslední bus, s ničím se nebrzdíme a pak ještě doběhneme do parku, točit ty rotace s obrazem. Jestli na tom je něco blbýho, leda praskání pracek. Kůže jako tradice na podzim, pokaždý nehezky popraská. Jestli tohle čtete, řeknete si, ty vole, tak si vem rukavice! Jasný, mám je, ale i tak - do normálu se obvykle pracky vrací na jaře. Tady jsem je už skoro necítil, což je blbý slovní spojení, pokud jste už tak s kamerou třesoucí trouba :-). Ale vážně nic nejde odkládat a navíc - tohle rotování s obrázkem bylo fakt krátký.  

Směr Praha a pak Šatlava - víkend čtvrtý

 

A to do Prahy dopoledne konkrétně, natočit závěr klipu. Jdu nastoupit před zastávkou, kde nastoupí Tonda. Doufat, že vzadu bude místo. Doufat, že celkově bude místo a ne plno jako obvykle. A taky, že stačim rychle, vylovit z batohu kameru a připravit se, abych Tondu hned při nástupu zabral. 





Je plno! Na konec busu můžu zapomenout. Ale já si naivně fakt myslel, že bude zázrak a volná vzadu pětka. Záběry jsem si rozkresloval podle vzadu pětky. Jenže začít vysvětlovat lidem, aby z tý pětky vysedli jinam, to je blbý a za druhý? Neměli se ani přesunout kam, protože říkám, bylo docela narváno. A už vůbec je blbý někoho posílat až dopředu k řidiči, když je to všechno stylem jakoby tajně, nijak nedomluveno s nikým. Lidi kameru neradi a bystří oni jsou, určitě. Vidí ji hned, jak ji vylovim z báglu. Vzal jsem si místo těsně za prostředními dveřmi (je tu lepší prostor, takže si Tonda sedne vedle přes uličku a já mám místo na to, abych se nějak hejbal s kamerou). Super, že tu jsou ty červený záclony, protože bez nich by to bylo obrazově přepálený jako fík (anebo spíš jako prase).

Speciální díky, že tátovi - tejden zpátky, vyprávěl jsem mu o týhle blbině. O čem, že to vlastně je a jak to končí. No a díky němu jsem se dobral k tomu, že konec jako takový, ten nikdo nepochopí. Díky za tohle uvědomění! Byl přidaný upomínkový Tondův papírek + záběry na DHL (to v původní verzi nebylo). 

Bus jsem si tedy rozkreslil podle pětky vzadu, pak Smíchov - jo, ten mám v hlavě, tam jsem si to rozvrhl taky hravě. Ale letiště? To jsem si rozepisoval jen na základě iluze, jak to zhruba asi vypadá (nikdy jsem tam nebyl). 

Jak v kulichu, objevim se v klipu na letišti - původně tam měli být lidé dva. Jirka Kala, kterýmu to nakonec časově nevyšlo a pak Janchor, nebo-li Lukáš Grygar z LEVELu. Jsme domluveni, že mu zavolám, až budeme na místě. Je skoro jedna odpo a jsme na tom venku prostoru restaurace, kde se má točit. Je tu krásně přímák výhled na přistávací plochy. Janchor odpadá. Respektive, jak je ta jedna pryč - než by sem dojel, tak by zase musel odejít, protože už musí být tou dobou jinde. Snad až od šesti, říká mi telefonem, ale to bohužel nejde pro nás. Tahle scéna musí být za světla.

Letiště nicméně nese klid a zásek v čumění na letadla. Nejklidnější moment točení Kelly? Rozhodně tohle! I když jasně, změna za pochodu, že tu nemáme Lukáše, takže ne původní duo Kala-Grygar, ani já-Grygar, ale jen já. Záběry se drobet upravují.

Ve zbytku času točím po letišti Tondu, jak si to vykračuje s obálkou, až se postupně dostaneme k DHL baráku. Cestou zpátky na Smíchov, točí se záběry v metru. Taky pouhá improvizace, Tonda prostě chodí metrem a já točím tak, jak mě v tu chvíli napadne. Když vylezeme na Smíchově, je tu i na tohle místo nezvykle moc lidí. Proč? Protože tu je stan jedný politický strany. Procházíme davem a lidi sem tam, mrknou do kamery. Asi s podivem, že jedinců s kamerou se tu motá víc, ale jen tohle divné duo, točí si sebe a ne nějakej stan. Před čtvrtou točením končíme.

Jinak pak, nechá se stativ přes noc venku (v noci jeden záběr domu, ráno to samý za světla). V osm ráno pro něj jdu, všecko přežil, jen je trochu ledový (jasně, příště deku). Když mluvíme o stativu, jsme stále v době, kdy nemáme ani jeden vlastní a stativy se půjčují. Tady opět, máme ten Domči. Díky moc Ti, Domčo! :-) 

V neděli nás čeká ta x-krát odložená Šatlava. Číšníkem měl být původně Zdeněk Velas, ale tím přesouváním, rušením atd. jsme se nakonec dostali na den, kdy není zrovna ve městě. Takže číšníka hraje Velas další, Martin. Zčásti taky dneska bude točit, protože nás čeká pár momentů, kdy jsem v záběru já a Tonda zároveň. Opuštěná konferenční místnost, jede se chronologicky. Nálada je mrzutá, dochází ke střetům. Jsou to nekonečný přestřelky, kdy Tonda tvrdí, že dobrý, stačí to, není třeba opakovat, ale já trvám na tom, že to bylo špatný, ještě jednou!  :-)




Před desátou ráno jsme už venku u stolku, kam přijde Tonda a rozevře si notebook. Postupujeme záběr od záběru celkem rychle. Jedinej kaz snad, že je otrava zima. Jo, takový to podzimní „svítí, ale je kosa“ počasí.

Jinak ty desky, co sebou Tonda nosí - nevěděl jsem, co do nich dát. Na začátku byla fiktivní firma skrz výrobu židlí, pár fotek a návrhů se udělalo. Až nakonec vylovíte náhodou starou seminárku z gymplu. Aby to budilo dojem, že je v těch deskách moc papírů, vycpe se to ještě starými matika sešity (konečně našly uplatnění).

Tady vlastně taky vylítla z finální verze jedna scénka. Tonda píše na notebooku ne práci, ale dopis Kelly. Náhle zpozorní, protože slyší kroky a otevření dveří. To šéf (já) akorát přichází, ujistit se, jak mu to jde. Tonda notebook sklopí a předstírá, že zrovna něco hledá v papírech. Šéf pokrčí rameny jako, kdy to bude hotový. No a protože se v klipu nemluví a na stolku před notebookem je lístek místní restaurace, že zítra podává do 13:00 speciální svačiny (moc dlouhá věta), Tonda poukáže na slovo „Zítra“. A šéf poklepe na údaj „do 13:00“. Blbůstka, která ve výslednym střihu byla tak nějak postradatelná, letěla pryč. 

 

Po poledni na scénu přichází Velas a taky naše skvělá kameramanka, co tu je na pár dnů ze Skotska otočkou. V jednu opouštíme Šatlavu, směr na náměstí, jak Tonda dál píše (ten záběr, který odkrývají a zakrývají projíždějící auta). Čeká nás ještě jeden víkend.

Střepy a štěstí? - Víkend pátý

  

 

Sobota, to je pár věcí okolo dobíhání na bus ještě. A pak v parku, flashback s malířem. Malířem měl být původně Kuba Jung, ale malíř taky patřil k x-krát odkládaným scénkám, takže když už malíře točíme, Kuba zrovna píská volejbal mimo město. 

A dál? Úplně poslední den točení, neděle. Točí se šachy, pak se točí na vyhlídce, kdy má Kelly šátek přes oči. Potom taky, když poslouchají spolu na dece mp3. No a úplně poslední věc? Roztrhnutí obálky. Pro natáčení klipu jsme měli tři rámy. Když se pak jeden zabalil do obálky, už v ní taky zůstal (aby obálka nebyla zabalena pokaždé jinak). Třetí rezervní rám mám doma, nikdy se nepoužil. Trhání obálky v detailu se na letišti netočilo, protože jsme pak točili v metru, kdy na to letiště Tonda teprve jede. Bylo by trapný, kdyby měl roztrhanou obálku. 

 

Po posledním záběru symbolicky rozbíjíme ten zabalený rám. Na kousky už byl v tý obálce, zjistili jsme. Sem tam, poletovalo už několik střepů. Druhej rám s obrázkem má doma Tonda a ten třetí rezervní já. Konec!

Střih a spol. je spíš neštěstí

Kelly měla na páskách okolo devíti hodin. Když jsem to dal dohromady a už barvil jednotlivé záběry, přišlo mi to tak moc špatný a nefunkční, že jsem to celý vyhodil a začal znovu. To nebyla magořina, prostě se mi tak nelíbilo, jak jsem to za sebe poskládal („střihal“ by znělo v tomhle případě moc vznešeně :-) ), že jsem to vyhodil. Podruhý už to šlo líp, ale brzda přišla s pár záběry na konci klipu. V závěru na letišti totiž, za mnou byl zřetelně komplet vidět transparent Coca - Coly. Takřka celou dobu mám kameru v ruce já, pak jí dám Tondovi, protože jsem v záběru, chvátáme a tohle mi nedošlo. Neuhlídal jsem to. Jo, jak tam sedim a vůbec to pomalu tělem ani nezakrejvám, je to jak reklama na kolu.




No a jelikož jsem tehdy naivně počítal případně i s tim, že by to někam do vysílání putovalo, začal jsem mít obavy z toho, jak mi tam třeba někdo flákne mázlej obdélník, aby to zakryl. To zrovna bylo v tv „Ano, šéfe“, teď procházeli okolo terasy, tam sezení a slunečníky, kde bylo vidět, že to jsou slunečníky od Pilsnera. Podotýkám, že byly složený, stáhlý, ovšem i tak - „flekovali“ to.


A já se tady jako patlám s videem, aby mi to někdo zprasil timhle způsobem? :-) To ne, to si vyretušuju sám. Tak jsem to okýnko po okýnku zamazal. Nezajímavý, nudný a po všech těch políčkách, v každym vymazat ten transparent - hrozný.

Pak jsem zkoušel kamarádku, jestli si tam na konci všimla nějaký koly a ona jako, že ne, vůbec. „No ještě, aby sis něčeho takovýho všimla!“, povídám při vzpomínce na těch xxx obrázků, kde jsem mazal pořád dokola to samý jako trouba.

Když bylo retušování koly za mnou, jednou takhle večer, měl jsem jakoby tušení - zálohuj to! Byla to blbost, klip byl takřka hotový, chybí jenom drobnosti, zítra doděláno. Ale zálohoval jsem to a den poté? Rozbil se akorát počítač! Takže nezálohovat, zmizelo to komplet celý :-). Když přeletíme trošku časem, pak jen těch pár úprav a poslalo se to poštou Bourkovi. 

To další kiks - neměl jsem něco jako program, aby jsem udělal z .avi souboru DVD soubory. Tak jsem to lepil pomocí různých freeware programů a výsledek byl takovej, že to na stolním přehrávači sice šlo, ale nesměli jste do toho vůbec, nechápu proč, zasáhnout. Jako, že třeba přetočit nebo tak? V ten moment se to kouslo a začalo se to pouštět od začátku :-). A protáhlo to víc 4:3 formát na vejšku, mimochodem.

Ten klip jsem měl tak často před očima, že jsem nebyl schopnej vůbec soudit, jestli je na tom něco dobrýho. Proto mě překvapila ta reakce o tom, že je to bomba a bylo by fajn to spojit s novym webem, který kapela chystá spustit v květnu + zkusit to dostat do Knokautu a Frisbee na Óčku.

Přišel květen, spustil se web http://www.temnysily.cz/ a tam, při spuštění, uvedl se nový klip. Ale byl to klip na song z nový desky, ne klip o Kelly. Já sám, nikam jsem nic neházel - vnímal jsem ten údaj „až se spustí novej web“. Zkoušel jsem se připomenout, ale na druhou stranu - nechtěl jsem zas otravovat (viz. „Hrátky s Pubertou“ a Mig 21).  Až se mi nakonec konečně ozvali a domluvili jsme se. Já, že pošlu poštou normálně funkční verzi klipu. Jedna placka s video souborem přímo k uploadu na net a pak ještě normální a nesekající DVDčko (přes ConvertXtoDVD už to šlo normálně).

Dovětek

Tím jsme konečně v září 2009, klip je zveřejněn. Psalo mi pak krátce pár lidí: „Blacku, ty máš papíry ???“. O mně je totiž mezi známými známo, že jsem si papíry na auto nedělal.  A teď, viděli mě v klipu řídit. Kdepak papíry, iluze střihu a já neřídím.

Mimochodem, ten Knokaut a Frisbee? Ne, nebylo to tam. U Frisbee už neměli prý známou, kterou tam měli. A Knokaut? Pavel Kučera tu DVD placku údajně dostal, ale co já vím, ten klip tam nikdy neběžel.

A to je všecko! Dneska s vtipem říkáme, že to bylo natáčení, kde jsme se já a Tonda nejvíc hádali. Jak všem u Šatlavy byla zima a zatímco já připravoval další záběr, Tonda se pořád ptal, kdy to skončí, je mu zima - zabíhal dovnitř, ohřát se. Přičemž já argumentoval, že mně praskaj pracky do krve a nic neřikám, protože to musíme natočit. Anebo jak já štval jeho, protože jsem byl zase s něčim nespokojenej a nesnesitelně to chtěl přetočit, pořád to nebylo ono, opakuj! :-)






PS k „Bonusům“: relativně hodně opožděně po klipu, vykutálel se outtake. Původně plán zněl takhle - dát outtake, vystřižený scénky a spoof trailer. To po Praze, přijeli jsme a koukali zrovna na YT, na pár spoof trailerů. Když jsem Kelly střihal, napadlo mě, že když se to prohází + přidá pár záběrů, co jsem nepoužil, tak to bude velký drama, nic veselýho. Jenže čas běžel a dneska? Nevim, už je to takový vniveč, jsou to tři roky po uvedení. Tak je asi divný nosit ještě tyhle bonusy. Stačí, že pořád nikde není ten dokument k „Love-story“ a to je roků víc. Možná je to divný stejně jako tohle psaní. Nemít ty poznámky, těžko bych to pamětí vylovil. Ale konec už!

Karatáček

Dneska si konečně něco k němu povíme, číslovaně postupně. Takže:

1) Námět

 

Celý to vzniklo úplnou náhodou. Jak moc klišé, že :-). Když to rozepíšu - byl jsem osloven mailem, pořádala se soutěž o volební spot, tématicky na „Změnu klimatu“. I tady si hledejte náhodu, protože po uvedení klipu „Open letter to Kelly Clarkson“ mi frontman Sporto psal, že na mě dal kontakt jedné své kamarádce, která se mi bude s něčím ozývat. Když se ozvala, dozvěděl jsem se, že je to kolem politiky spot. Chystal jsem se textem vzápětí omluvit. Už jen proto, že politika, to je pro mě zamotaný a cizí kruh, kterému já nerozumím. Chcete rádoby definici, něco jako i přiblblou poetiku, nevšedně tady? Kdybych byl na pustym ostrově, okolo samé moře a v drobné dálce - byl tam ostrov druhý, jmenoval se „Politika“, pravděpodobně by jsme se nikdy nesetkali. Proč? Já bych tam nedoplaval, protože plavat dodneška neumim. A kdyby snad ta politika přišla za mnou, dveře do svý pláže bych jí neotevřel, protože jsem naučen neotevírat cizím.

 Chystal jsem se tedy obratem s omluvou odepsat, že bohužel. Těžko asi dokážu udělat něco, nic mě nenapadá (zkusil jsem přemýšlet, huntovat si nad tím sem tam závit, ale nic). A uměle to hnát přes koleno, abych jako hlavně něco udělal, to ne, to mi přišlo jako blbost. Nebyla to první soutěž přeci. Třeba dřív, ten Moby, tam jsem to v komentáři tuším i zmínil, těch deset táců v dolarech. Což bylo fajn, ok, určitě nepohrdám deseti tisíci v dolarech, ale tehdy pro mě bylo jako první důležitý vůbec tu písničku slyšet a zjistit, jestli se nějak chytám, něco mě napadá či ne. Ne hned: „Ty vole, deset táců, to se prostě něco udělá, i kdyby to nefungovalo. Něco se prostě udělat musí !!!“. 

 

Nakonec, čistil jsem si zrovna zuby a najednou, všímám si, jak vejrám na to umyvadlo a okolí. Tu poličku u zrcadla, pak třeba i ten „krokodýlí hrnek“ pro kartáček Hobita. Jo, tohle by vlastně mohlo bejt video, něco mě napadlo! Je to lákavý, zkusit to prostě jinak, tentokrát bez lidí. Bude to trapný? Bude to vypadat tak, že si někdo dětinsky hraje v koupelně s kartáčky? Kdoví, ale chci to zkusit. Takže vyloženě na poslední chvíli, protože za normálu, dopucoval bych si zuby a chystal se akorát psát ten mail s omluvou. Nicméně, pokud mám „Karatáček“ nějak prezentovat, respektive proč vůbec vznikl? Vznikl původně coby video na soutěž, která se ale během dotočení (střihu) shodou okolností zrušila (volby v tom období nakonec nebyly). Takže, „soutěžní video na neexistující soutěž“ ? :-) I tak se to dá říct.

2) Příprava

V tý úplně původní myšlence, mělo to být celý jaksi větší, byt´ stále v prostoru jedný koupelny. Za tu stopáž klipu, měli jsme se podívat jednak tedy z poličky - hop a pád, bum bác - do umyvadla, to tam zůstalo. Ale pak měl ten „karatáček“ přelítnout ještě do vany a nakonec skončit ve sprchovém koutu. Samozřejmě, všude se pouští voda, kdeco na něj padá, hotová to bude pohroma. Jupí! Jenže jsem si pak uvědomil, že to, co chci nějak říct, to dokážu už v tom umyvadlu. Dávat tam nástavbu v podobě tý vany a koutu, dobře, bude to sice sled „Mrkejte, jak jsem to jakoby fajn vymyslel“ záběrů, ale stačí mi to umyvadlo. To dál, možná ... já nevim, jak to bude vypadat na místě, jak se mi to natočit povede, ale možná to bude fajn na oko, jenže výsledek bude jen moje onanie. Pouze protahování a zdržování, páč jsem to všecko mohl ukázat a říct už v tom umyvadlu.

Naplánoval jsem si to na jeden víkend, natáčení. No a pár dní před tím víkendem, viděl jsem se s jednou kamarádkou - Rohlíkem :-). Viděli jsme se relativně po dlouhý době, ale proč Tě tím (tykám) otravuju? Vyprávěl jsem jí právě o tomhle klipu. Byla vlastně mou první obětí´, co to celý musela poslouchat. A když pak, doprovodil jsem jí domů, tak mě cestou na bus napadlo to s „čištěním zubů“. Ti „karatáčci“ původně neměly nijak mluvit. Podívejte, stačí bohatě, že se zavřu na noc do koupelny a budu si tam hrát s kartáčky. Takže, mluvit u toho ještě žvatlavym hlasem? Ne, to ne. Ale takhle tou cestou na bus jsem přišel s nápadem, že mluvit budou. Ale po svym, jakoby „ve svém jazyku“. A to bude právě pro nás dobře známý zvuk „čištění zubů“.
 

Momentka z drogerie: jednak jsem si tam uspořádal komorní casting a hledal vhodného představitele hlavní role. A taky jsem hledal vhodný zrcátko. To mámino, to bylo sice na oko pěkný, ale moc malý, byl to čtverec. Já potřeboval zrcátko prostorný, protože tam pak na jeho plochu budu „dolepovat“ ty záběry z hlášení počasí a debaty ze studia „Otázek a odpovědí“. Má to být přeci jako televize. Takže, když to řekneme televizně, mámino hezký žlutý zrcátko bylo 4:3 a já potřeboval 16:9 :-). „Tady vzadu, podívejte se, máme jich tu spoustu, můžete si v klidu vybrat nějaké pro svou slečnu!“, nasměrovala mě holka v jedný drogerii. „Pro svou slečnu? No, jen kdyby si ... ne, jen kdyby „jste“, budu Ti vykat, i když je tohle v textu jenom vnitřní monolog ... jen kdyby jste tušila, proč chci to zrcátko!“, pomyslel jsem si v duchu a začal se přehrabovat v regálu. 

3) Natáčení

Natáčelo se tedy jeden víkend. Respektive, od páteční noci do sobotního rána - to byla první návštěva koupelny. Byl jsem tehdy zrovna nemocnej + měl jsem taky zalehlý ucho, pamatuji si. Ta hlava ráno byla jako míček, který zrovna nějakému hráči posloužil k homerunu. Oči pálí, ale tý hlášky „Vyčistit hlavy“ si někdy ve čtyři ráno na kameře všimnou pozorně. Cože? Co se to jako zase děje? :-) V sobotu odpoledne, zatáhly se žaluzie a na zemi v pokoji, točilo se ve studiu „Otázek a odpovědí“. Večer opětovně, zavřel jsem se v koupelně, do cca 8:00. Tím to skončilo. Tedy, v neděli jsem si ještě nahrál několik zvuků a pár svých skřeků. Víte, zvuky videopřehrávače třeba, suchý zip (to je vlastně úplně první zvuk, co v klipu uslyšíte). A právě zhruba v ten moment počátku střihu, ukázalo se, že ty volby nebudou. Tudíž, tak nějak postrádá smysl soutěž „natoč klip a ten nejlepší, ten bude vybraný jako regulérní tv spot“. Materiál jsem, ale nevyhodil a video dodělal. 

 

 


Skokem ještě zpátky k natáčení - pro lepší manipulaci, hlavního představitele jsem tu měl hned 2x. Jednou byl normálně v celku a podruhé, to byl odlitek pouze jeho hlavy, který vyrobil náš tým maskérů (za což díky, chtěl jsem tu kluky zmínit). Hlava se používala převážně v již zatopeném umyvadlu pro detailní záběry. Kdyby kartáček zůstal v celku, tak se mi s ním v plném umyvadlu nešikovně pohybuje.

Navíc, já tehdy neměl stativ. I tak jsou ale některé záběry statické, třeba finální animace, kdy se kohoutek sám přetočí na stranu, aby ti dva „karatáčci“ na sebe dobře viděly. Tam to pochopitelně chtělo, aby se s kamerou během doby, co budu kohoutek posouvat, vůbec nepohnulo. Stativ se tak skládal ze židle, několika knížek a krabice od kamery :-). Záběry v zatopeném umyvadlu, tam už jsem ale nechtěl nic statického. Takže tam to fungovalo způsobem, že jedna pracka drží hlavu „Karatáčka“ na špejli a hýbe s ním. V ruce druhé mám kameru a dávám si tak nějak bacha, aby si nezačala tykat s vodou.

Jo a opravdu ne, umyvadlo se nenapustilo pouze jednou, šlo to celý blbě a pomalu. Spoustu zkažených záběrů sebou přinesl např. moment, kdy „karatáček“ utíká před kohoutkem (viděli jste tam i kousky mé ruky, co hlavu drží na špejli, takže se to x-krát opakovalo). Navíc, ono se ukázalo, jak moc jsem velkej „šikula“ s třesoucí rukou, takže je vhodné poděkovat i druhému kameramanovi, který odvedl kus pořádný práce. A když už jsem u toho děkování, nesmíme zapomenout ani všechny další, co se na tomto videu podíleli. 

Kostymérka, co vystrojila všecky ve studiu a kluci architekti, co postavili studio jako takové. Dlouze to tady říkám jenom proto, že si dohromady říkají „Toothbrush Art Production“ a již nějakou dobu chystají - chtěli by údajně vytvořit krátký dokument o tom, jak se točil „Karatáček“. Naposledy psaly mailem, že by rádi, kdybych jim tam pár vět taky zadrmolil. Uvidíme.

Kupříkladu v „Dependence“, tam si mj. jako učitel informatiky celou dobu češu hlavu malinkatým hřebínkem. A je to jenom proto, že jsem tou dobou viděl prvně „Spalovače mrtvol“ a byl z něj naprosto nadšený. A tak si tedy vlasy češu jako pan Koprfingl. Ačkoliv, nenapsat to takhle, kdo to ve videu pochopí? Nikdo, jasný, protože tomu říkejme klidně jen „odkaz pro mě“. To není touha, pak někde kdákat a dlouze vysvětlovat, lidi poučovat stylem „Vidíte tohle? Hm, tak to jsem udělal jako odkaz na tenhle film. Cože, vy jste to nepochopili jako? ...“. To ne. Jen osobní mrknutí na film, co se mi moc líbí. Když tady jde „Karatáček“ po tý poličce a prozpěvuje si, natočil se dlouhý záběr jen na jeho „nohu“, jak jde přes celou poličku. Mj., mám rád filmy Quentina Tarantina. A právě ty dlouhé záběry na nohy / chodidla, ty jsou proslulé a mohli jste se jich nabažit třeba v „Jackie Brown“. Tak jsem si tam tohle jen tak pro sebe vlepil, ale ve výsledku to vůbec nefungovalo. Ten dlouhý záběr na poskakující „nohu“ to celý brzdil.

Zvuková poznámka v závěru - po zrnění obrazovky, objeví se tam prvně ten sedící „Karatáček“ s drinkem vedle sebe. Nejprve ho vidíte, ale jen do poloviny, je tam slyšet takový výrazný zvuk. Jako malej, pokud jsem si chtěl nahrát nějaký film z televize na VHSku, postupoval jsem následovně - na kanálu, kde žádný tv program nebyl, tam jsem si nahrál necelou minutu „černého obrazu“. Pak jsem si to na konci týhle krátký nahrávky stopnul a rovnou zmáčkl REC, nahrál si film. Proč to? No přeci si to nebudu kazit tím zrněním! Ať tam nejdřív není nic, jen černý obraz, a pak hned, objeví se nahraný film. A když jsem si poté to nahrané video pustil, přechod mezi „černým obrazem“ a začátkem filmu se velmi často doplnil právě tímhle zvukem. Takže, když jsem si v neděli nahrával zvuky zapínání / přetáčení videopřehrávače, říkal jsem si, že tam tohle musí být taky :-).

4) Název

Pár lidí se mě tehdy taky ptalo, proč to má takový název. Proč?

Chtěl jsem si v pc pojmenovat složku, kam si nahromadím všecky potřebné věci (záběry, zvuky ...) k tomuto videu. Nemělo to název, já si tu novou složku chtěl pojmenovat prostě jako „Kartáček“, ale datel jeden, překlepl jsem se a místo toho napsal „Karatáček“. Později to ta kamarádka frontmana chtěla přihodit i na jejich YT profil a ptala se mě, jak to jako chci pojmenovat. Nevěděl jsem, říkal jsem „Změňte klima“ třeba, ale pak jsem si vzpomněl na ten překlep a napsal jsem, ať to pojmenuje jako „Karatáček“. A tak už to taky zůstalo.

X a x mrknutí za minutu

V následujících řádcích proberu řádku pomyslných „odkazů“, které se nacpaly do vřískající minutovky. Teoreticky, lokací se za dobu trvání videa změní pět, takže to vezmeme postupně. Mimochodem, proč má to video tak hloupý název? Překvapením to není snaha rádoby zaujmout, ani cíleně někoho donutit ze zvědavosti prostě KLIKNOUT. Já akorát, nechtěl jsem se hned názvem jako klíště chytit a parazitovat na známý sérii. Jo, prostě tomu třeba vlepit název jenom „Vřískot“, aby si po netu brouzdající fanoušci filmu mysleli, že je to nějaký bonus video, co jim zázrakem uteklo. Takže na to kliknou a … zjistí, že tomu tak není. To pro úvod, teď už hop a hop, utíkejme k tomu intro záběru, k tomu v noci domku:

1) Evil Dead - chtěl jsem, aby tam někde po stranách u těch keřů bylo vidět, jak silueta stromu znásilňuje dívku. To mi nehráblo, ale mrkal jsem tak na svoje oblíbený „Evil Dead“. Nakonec mi to přišlo zcestný, protože očima sledujícího – já chci, aby jste vnímali ten dům, Měsíc a hvězdy. A to už je dost podnětů na vnímání u takhle krátkýho záběru, hned z kraje videa. Takže, být tam ještě v pozadí tohle? To by bylo přeplácaný. A tak nakonec tedy, je to jen bonus ve stylu „Všimneš si – všimneš, když ne – je mi to jedno“ (ostatně, jako většina následujících „odkazů“). Nechtěl jsem, aby to budilo výraznou pozornost, ale ty dva stromy mají takové nenápadné, avšak zlověstné oči, když se podíváte. A na tom levym je ještě na kmeni psáno: „BC + náčrtek motorový pily = v srdíčku ED “. Je to ještě víc na „h“ + čtyři písmena (přičemž to poslední je „o“) vidět, než jsem si původně myslel. „BC“ neznamená „Black Company“, ale iniciály – Bruce Cambell. Motorová pila je pro sérii ikonická a to „ED“, to je už přímo „Evil Dead“.

2) Muž na Měsíci - ten Měsíc tam, ten má na sobě jakéhosi panáčka. Z fleku je podobný panáčkovi, který bydlí na dveřích od pánských WC. Měsíc má úmyslně místo pusy nápis „moon“. Stojí na něm totiž ne holka, ale muž, takže je to jakoby „Man on the Moon“. Další film, co mám strašně rád. Ale nijak to opětovně nezasahuje do „děje“ a tak jsem to taky chtěl (je to minutová blbina, takže je vtipný, když tu mluvim o nějakym ději, proto ty uvozovky).

3) Temný rytíř - když přejdeme do obrazu druhého, to je ten plešatý pán na římse, tak je tu jednak Batman, ale i další dva nepodstatné drobky. Na dveřích za plešounem je červeně napsáno „Why so serious?“, aneb hahaha, teď budu říkat vtip, takže pozor! Joker už má Batmana tak na háku, že leze i na ten barák, kde má město signální zařízení pro „Netopýra“. Píše mu tam takhle vzkazy („Why so serious?“ říká samozřejmě Joker v „Temném rytíři“, což je můj další velmi oblíbený film).  

4) Spider - man - druhá věc, říkal jsem si, že tam ten Spider-man znuděně sedí a ukazuje prostředníček jako, že: „No jasně, když máte problémy, tak si zavoláte na pomoc Batmana. Když ten nemůže, tak koukám plešoune, že máš v ruce ještě kotouč se Supermanem, ale na toho kluka od Marvelu? Co? Na toho vždycky zapomenete! Pche, nas*rte si!“. Jelikož jsem to, budu-li nadále sprostý, pos*al se světlem a ten prostředníček nebyl v záběru moc viditelný, dopsal jsem tam ještě to „Fuck You!“. Ale tohle není hlavní! Pokud na to koukáte, hlavní je v tu chvíli ten pán, co říká: „Eee, špatný kotouč!“. 

5) Hellraiser a Fontána - když holka zvedne telefon, tak v knihovně vedle ní napravo, jen dvě knížky mají názvy. Jedna „Hell“ a druhá „Raiser“. Tykám Ti, spoj si to a je tu další výrazná horor série (vzpomínám si, jak jsem se jako malej toho „pána, co omylem spadl do krabice s hřebíky“ bál). Uprostřed, mezi těmi červenými knížkami, je i ta pověstná kostka. Ale moc se mi nepovedla, takže mám pocit, že kdybych to někomu řekl, že je to právě TA KOSTKA, tak ji nepozná.

V tom samém krátkém záběru nalevo, tam je vidět dveřmi i kousek ven. Bylo by trapný, kdyby jste tam viděli kus koberce či topení a proto, přikreslil jsem kus zahrádky. Opravdu ne, fontána nemá na sobě nápis „Fountain“ proto, že je to nakreslený tak pitomě, až by to nikdo nepoznal. „Fontána“ je můj další oblíbený film.

PS k „Vřískotu“ – před začátkem malování, vyštrachal jsem starou VHSku, kde byl právě nahraný „Scream“ (kdysi z televize). Např. ta první oběť, kterou hraje Drew Barrymore, ta se jmenuje i tady Casey (má podobné oblečení a sestřih). I ta knihovna je v rohu, vedle ní pak stojí tv stolek a jsou tam taky ty bílý dveře ven. To je „trošku stejné jako z filmu“ úmyslně.

6) Clerks 2 - ano, už otřepaná fráze, další můj oblíbený film (a to dost hodně). V pozadí záběru s mluvícím poldou, opřené postavičky o sanitku, to má být Jay a Tichej Bob. Jsou v pološeru, protože zase, je to jen „boční mrknutí“. Navíc, tohle souvisí trošku se „Vřískotem“ vlastně, protože se tihle dva na skok objevili ve třetím „Screamu“ dílu. A že jsou opřeni o tu sanitku tak, že není vidět „Ambulance“, ale jenom „Lance“, to je taky kalkul :-) . Ve trojce „Vřískotu“ hraje mj. i Lance Henriksen.

Dále, v tý rychlosti si toho nemáte šanci všimnout, je to strašně za letu. Ale když se tam pak nacpe ta reportérka a říká: „Sidney … řekni nám k tomu něco!“, tak se ten obraz hodí do černé a bílé. Obličej Sidney, to policejní auto za ní – je to kromě krajů obrazu černobílé. Až na jednu věc! To policejní auto je popsané opakujícím se nápisem „Woodsboro“ (městečko ze „Vřískotu“). A přesně v ten moment, kdy obraz takhle změní barvu, je jedno „Woo“ z nápisu stále bleděmodré. Proč Woo? Protože John Woo! Klidně, střelme si tam maniakální paralelu, že Mistr natočil i „Živý terč“, kde záporáka hraje zase ten Lance Henriksen. A jo, hádáte správně, „Živý terč“ mám dost rád. Jsem v okolí nejspíš už sám, ale rád ho na napálení „čtyř hvězd z pěti“ mám.

7) To je ta Monica z Friends přeci, South Park, a co se to děje, takhle to v tom filmu nebylo, to jsou mi ale kecy - tohle byl vlastně spolu s tím, že se na konci objeví Freddy, úplně první nápad. Že se reportérka bude ptát a ptát, pak podotkne to o přátelích a nad její hlavou se objeví titulek seriálu, protože Courteney tam hrála Monicu. Opět, má zelený šaty jenom proto, že má zelený šaty i ve „Vřískot“ filmu. No a když už jsem koukal na tu VHSku, všiml jsem si, že se ten její kameraman jmenuje Kenny. V tomhle klipu, nalevo od ní, je ten s tou kamerou nakreslený jako Kenny ze „South Parku“. Ale úmyslně je taky v šeru, protože to není nic hlavního, jen rádoby bonus. Stejně jako napravo od reportérky, ten mračící se „Scream fan“ s cedulí, že to tak ve filmu nebylo. Protože vím, jak tu důmyslně nevyprávím události z toho „Vřískotu“ doopravdy a je to tam jinak.

A poslední lokace, v tom červeném pokoji – ty postavičky jsou víceméně oblečené podle skutečných postav z filmu. Třeba postava, co se jmenuje Stuart, ten má na konci snímku takhle červený župan a na krku náramek. Randy je taky filmově skoro komplet v zelenym.

SPOILER alert! Billy má zase to bílý triko a protože je v tom skutečném „Vřískotu“ vrah, říká v minutovce, že je „možná“ vrah. KONEC útoku od auta SPOILERU!

8) Griffinovi, tam je to asi jasný, zase tu můžu volat k pomoci to jméno přídavný a tj. „oblíbený“. Akorát, díval jsem se pro jistotu na IMDb, poněvadž jsem věděl, že se jeho jméno píše jako „Stewie“. Naštěstí právě na IMDb, na jeho profilu, je v kolonce „Alternativní jména“  i „Stuart ‘Stu’ Griffin“, takže paráda – sedí mi to k tý postavě z „Vřískotu“, co se taky jmenuje Stuart.

9) Potom, opakuj se kolovrátku, Terminátor – jednak, první film (dvojka) u kterýho jsem kdy bulel a přetáčel to na videu pozpátku, takže to vypadalo aspoň na chvilku, že vyjíždí Arnold z tý lávy zase zpátky. No a taky v tom prvním „Vřískotu“ právě – utahují si z toho hororového klišé, když někdo řekne „Já se vrátím!“ (pravděpodobně vzápětí hned zemře). Stuart v županu vstává, jde ve filmu akorát pro piva a dělá si legraci, říká: „Já se vrátím!“. Tak jsem si to spojil.

Když je v záběru ten štáb, je tam namalovaný obraz. Někde jsem to dřív četl a když jsem tohle kreslil, tak jsem si na to vzpomněl. Autoři „Vřískotu“ se tou maskou údajně inspirovali od obrazu Edvarda Muncha, „Výkřik“. A jasně, ta chlupatina, který se říká „dead cat“, ta tady je taky. Mikrofonista jí v packách drží, byt´ je svým vzhledem vyloženě doslovná.

Chtěl jsem, aby tam byl i Michael. Možná jen ego, jak mě kdysi napadlo a zapisoval jsem si podobu bijáku, kde by se tihle tři komplet sešli, a možná jenom fakt a přání, aby tam takhle byli všichni (byt´ jen na času zlomek). Že by hororoví Expendables? I s pánem, co spadl do krabičky hřebíků? No dobře, ne, to jen vtip. 

Jak už jsem psal u reportérky, že tam bude postava z jinýho filmu, který režíroval Wes Craven, tudíž Freddy, to byly dva úplně první nápady. Dozvukem, přišlo mi fajn to celý takhle zakončit. Ne, že se Freddy chechtá nad tím, jak v tý místnosti všechny vykuchá, ale že venku už na něj čeká Jason, takže ho smích brzy přejde. Proto taky, na triku má Jason napsáno VS (viz. fajn kousek „Freddy vs. Jason“). Když jsme ještě u toho Freddyho, tak vážně, jen ve spěchu plk – na začátku, fotka Casey, ne náhodou má na fotce oblečený červenočerný svetřík. Na tý zdi visí i fotka jejího táty, ten je taky v tomhle svetru, ale není to dobře vidět (u Casey je na ten rámeček přímo detail).

PS: Jestliže je to takhle celý divně provázaný, někdo by si pomyslel, že ten plešatý pán v bílém tílku taky něco značí. Hm, bílé to tílko, v něm přeci pobíhá John McClane ve „Smrtonosné pasti“! Navíc, od určitý doby si Bruce Willis začal holit hlavu a ve čtyřce „Pasti“ už je holohlavý. Die Hard - co díl, to bomba bez výmluv a debat, nicméně ne. Ani to není Mr. Propper. Pokud tohle něco znamená, možná jen postřeh do vlastní řady, jak mi kromě kdečeho ulítávají rychle i pačesy (a z hlavy tak asi brzy bude výhodný a zralý vodní meloun). Víc nic.

Opravdu matně, vzpomínám si, o Mr. Properovi jsem jednou čáral něco jako stručně „komiks“. Utkal se proti záchodu a … prohrál. Ale dost jinak, tenhle text končí, za pozornost – jestli seš Ty a Ty okem až tu – tak díky moc!

Ooh yeah

„Hele, Moby vyhlásil soutěž o natočení klipu!“, zaznělo od Tondy zrovna ve chvíli, kdy byl oslepen cvikrem svýho táty a rozdával po Příbrami sušenky. 

Tu skladbu „Ooh Yeah“ jsem slyšel někdy koncem června. Něco mě napadlo, ale nebyl to myšlenkovej pochod „Je mi jedno, jak ta písnička zní, něco se prostě vymyslet musí! Ať už je to cokoliv, protože se hraje o 10 táců doláčů!“. Se sluchátky v uších (kde mi dokola hrála ta písnička) jsem si klip rozkreslil kus po kousku. Šlo mi hlavně o souhru, aby to mělo nějakou rytmiku. I když zase, dělám z toho víceméně až moc vědu, je to ve finále jen na „tři minuty a něco“ klip. 




Ještě před startem natáčení jsem se sešel s Tondou a Lukášem, aby jsme si řekli všechno potřebný a …  na stránkách tý soutěže konečně zjistili, kdy to má uzávěrku. To do tý doby nikdo z nás nevěděl :-). 14. července? Takže za dva tejdny, jo? Zítra začínáme. Moment, nezačínáme? Máme tu nějakej háček, nějakou sadu háčků? 

Aniž by se to vůbec rozjelo, natáčení načechralo hned několik věcí. Už jen samotná otázka, zda to má smysl a cenu točit. Tenhle dotaz nadhodili kluci krátce poté, co jsme se na stránkách soutěže koukli, jestli už tam neni nějaký video, nějakej konkurent. Náhodně jsme si tam pustili klip a pravda, sice jsme se shodli na tom, že je to prakticky o ničem a docela z toho bolí oči, ale na druhou stranu to mělo kvalitní grafický zpracování. No a z toho kluci usoudili, že by se to Mobymu mohlo líbit, takže je předem jasný, že nemáme šanci. Tečka a konec. Jenže, jak nemáme šanci? Já nepopírám - celý je to hodně naivní, myslet si snad, že vyhrajeme, ale co v aktuální situaci můžeme ztratit? Řikat si něco podobnýho před každym rádoby natáčením, tak jsme nikdy nic nenatočili. Proto se ten dnešní sněm rozpouští s tím, že se točit bude.

Kalendář poslušně hlásí první den v červenci, je devět ráno, a to se zrovna scházíme na Jiráskových sadech (já a Bára). Stafi, i když nechtěně, pocuchal nám pomyslný plán, protože tady tenhle tejden neni, takže se scény z modelářství odkládají na jindy. O pár minut později dojde i Tonda, spolu se čtyřiceti papíry, kam napsal „Night will be ...“, jak jsem po něm chtěl. Chceme oblepit ten betonový můstek, po kterém jdu na začátku klipu. Jenže Tonda na papíry napsal místo „25 minutes“ „25 seconds“. Následuje tak zhruba patnáctiminutová výměna názorů o tom, že je rozdíl, když tam budou minuty a když sekundy. Jde se tisknout znovu. Když máme rovných 10:00, přichází čas vylepování. Tenhle klip jsem chtěl tam, kde to bude možný, natočit trochu víc komorněji, lidi prostě ne :-). Proto jsme třeba stopovali pořád dokola záběry, když po tom můstku procházel kromě mě i někdo jiný. 


Zase, je to taková věc, který si nikdo moc nevšimne, nebude jí vnímat, ale berte to tak, že ty dvě hlavní individua jakoby žijí ve vlastním světě. No, řekněte sami – kdo z Vás vidí kolem sebe letáky, který odpočítávají, kdy bude noc? Tihle dva jsou prostě v takovym vlastním vákuu a proto jsou tady ty pokusy distancovat od toho, co nejvíc „civilistů“. Mimochodem, aby jste nás nebrali jako ničitele lesů – ty „nepovedený“ plakáty jsme nevyhodili, ale používali jsme je během točení k efektu „Člověče, těch plakátů je tam docela dost!“. Většinou jsme je ale dávali, co nejdál od kamery, aby nebylo čitelně poznat, že je tam místo „minutes“ psáno „seconds“. 

Jedna kolemjdoucí oblepený můstek pojmenuje uměním a jinak, Slunce svícením nešetří, takže je docela horko. Chodil jsem tam s Bájou zhruba tři hodiny z můstku nahoru a dolů, než tahle pasáž byla kolem jedný odpoledne hotová. Následovalo natáčení u přechodu pro chodce, kde zase, povedlo se, i když nechtěně, vyděsit pár kolemjdoucích. Oni totiž najednou nemohli najít to svý oblíbený tlačítko „Stiskněte“, na který všichni tak rádi sahají. Místo toho tu měli na pár minut nápis „Night will be ...“. U těchto záběrů bych se na moment zastavil. Když se mě někdo náhodou občas zeptá, jaká věc Black Company se mi líbí nejvíc, já vesměs začnu mluvit ne o klipu, ale třeba jen o jednom záběru. Sice o jednom, ale je to záběr, který mě opravdu těší. On tam je ve výsledku třeba jen na dvě sekundy, takže si ho málokdo všimne, ale jo, jsem s ním spokojen :-). V tomto případě je to záběr, kdy vidíte jen mě, sloup a oblohu - schválně si to stopněte, mně se to prostě líbí, nemůžu si pomoct. Takže díky Bájo :-). 

Když popojedem dál, dnešní den jsme zakončili momenty, kdy si jdu pro ten sendvič a ještě, jak Tonda sedí na zastávce a má přes hlavu plakát. Tady se kromě toho, že opět hodně lidem přišlo divný, když kolem nich projde člověk s papírem na hlavě, nic zajímavýho nedělo. Končili jsme zhruba v půl šestý. 






  

Ať to má taky po čase nějaký ten deníkový nádech, „Den druhý“ (být u toho ještě nadpis, hodilo by se „Unaveni sluncem“). Včera jsem psal snad každýmu číslu, co jsem měl v mobilu a jeho majitel/ majitelka se vyskytuje v dosahu města. Šlo o dotaz, zda by dotyčný / dotyčná neměl čas zahrát si v klipu. Vzhledem k tomu, že se skoro nikdo zpětně neozval, berme to jako, že ne :-). Během dopoledních záběrů „zpráv“, což je točeno u Tondy v pokoji, tak přemýšlíme komu říct. Jelikož nás nic nenapadá, voláme Báře, která na nás má čekat u jedný zastávky kvůli točení v MHD. A Bára válí! Když pak dorazíme na místo, je tu nejen Bára, ale i Kuba Jung aneb „Ten, co na mě mával vztyčeným prostředníčkem v „Dependence“ “. Fajn, už jen vysvětlit detaily a vyrazit vstříc busu, co uvnitř teplotou připomíná menší saunu. Je tu ovšem drobet riziko, že já coby kameraman vlastně sedím otočen dozadu. Jo, zas ta moje superhrdinská schopnost! Otáčím-li se nebo čtu v nějakym dopravním prostředku, obvykle se mi peristaltika stáčí a nutí mě to jaksi vrhat. Naštěstí, přežil jsem, nikam jsem se nevrhal.

Dál se šlo na záběry u zastávky, kde Tonda čeká poté, co se vypravil z domu. Pak měl následovat přesun k nějakýmu super (nebo hyper, jak chcete) marketu, jenže, jak už začátek textu říkal, byli jsme takřka unaveni horkem a tak si market necháváme na zítřek (a to jenom proto, že si to časově zatim můžeme dovolit).

 Ve čtvrtek, i když zas horko,tak je nám nějak všechno jedno a neustále se smějeme. Nevim, jestli je to tím, že jsme z toho parna totálně zblbli. Bud´ jde o osobní verzi příběhů obyčejného šílenství, anebo o dehydrataci. Začínáme na náměstí TGM se záběry, kdy je Tonda „v práci“ a nabízí kolemjdoucím šampóny. „Tvař se jako kdyby ti opravdu někdo chrstl do obličeje, potažmo na brýle, nějakej šampón!“, říkám Báře. A zrovna v tu chvíli Tonda jen tak zmáčkl jeden šampón a chrstl mi obsah lahvičky přímo do tváře. Myslel si totiž (stejně jako já, když jsem ty šampóny ráno bral z domu), že jsou už komplet prázdný. Omyl. Ale tak aspoň to měla Bája i s názornou ukázkou.

Samotná scénka „velký to bitky“ :-) se zpočátku tvářila, že jí snad ani nenatočíme. Bára totiž nechtěla Tondu mlátit. Ve výsledku jsem je to nutil opakovat asi 12x, různě jsem kolem nich rotoval, až jsem dokonce i já sám, co ty slova nesnáší, prohlásil, že se musíme spolehnout na větu „Nějak to doufám, že sestřihám.“. Po „bitvě“ následovala pizza (dobrá), poté natáčení Tondova vystupování z MHD. Je jasný, že když točíme takhle neoficiálně normálně mezi lidmi, nemůžu jim říkat, proč si zrovna stoupli tak blbě, že mi zakryli herce. Ale právě při tomhle vystupování z busu - Tonda měl vystoupit zlatým středem,. Jenže to jsem netušil, že si to hodně lidí bude štrádovat i dveřmi zadními. Především jedna dívka, nejspíš spolu s maminkou, co se mi zrovna, když už jsem měl zaměřenýho Tondu, postavila přímo do záběru a nechápavě se podívala takovým tím výrazem: „Jako co je?“. Ještě, že se nedbalo na zvuk, protože jsem se musel „hbitým kachním pohybem“ přemístit, abych Tondu zabral.

Po těchto kouscích eskamotérských následovalo natáčení v jedněch potravinách, kde - a to je třeba říct - k nám byli opravdu vstřícní. Samozřejmě, jsme srabi, takže jsme poslali na vyjednávání do krámu Báru a vyšlo to. Shodou okolností tam, kde jsme se pohybovali, nebyl zrovna žádný zákazník, takže se opět dařilo natáčet jaksi osobně, bez ostatních lidí. Třikrát hurá. 




Po natočení se koupily jedny bílý fusekle na první záběry klipu („Ooh Yeah“ na ně dopíšu pak) a strhla se, meteorologicky řečeno, abnormální průtrž mračen. Avšak nám to tentokrát vůbec nevadilo. Třikrát tři hurá, protože točíme, nebo-li máme v úmyslu natáčet v tom marketu (= POD STŘECHOU). A jelikož Bája už musela odjet domů, tak se kolem čtvrtý na tu „nebezpečnou misi“ vydáváme ve dvou.

Když už jsme byli uvnitř, snažil jsem se natáčet tak, aby si, co možná nejméně lidí všimlo kamery. U masa koutku jsme si naopak všimli my, že se k nám blíží dva pánové. Oba chůze jako „když nesou melouny“, svírající se pěsti a velmi to vážný obličej. Zatímco tomu prvnímu, tomu by jste tu kreaci věřili, tak ten druhý působil jako jeho nepovedená parodie. Ale nechme být. Dokonce i víme, kdo nás prásknul - toho jsem si všiml na pásce zpětně. Když byl Tonda u pečiva, pořád se tam motala jedna pani s vozíkem a vrhala takový ty „Co se tu děje, to prostě musim zjistit!“ pohledy. Pořád kolem nás kroužila, až odkroužila. Že kam? Směrem ke skladu, k zaměstnancům. Aktivní lidé zkrátka ještě nevymřeli :-). 

Pomineme-li všechno to vysvětlování, diskusi pán ukončil slovy (a to s důrazným zřetelem v chrapláku): „ Ale u nás se žádné záznamy nepořizují!“. Obával jsem se, že zazní i to klasický „Okamžitě mi dejte tu pásku!“, ale naštěstí se tak nestalo. Takže nic nebránilo drzý odpovědi: „V pořádku, pokud vám to nevadí, ještě si něco nakoupíme a půjdeme natáčet o supermarket dál!“. Což byla samozřejmě lež! Oni nás chytili ve chvíli, kdy už bylo všechno potřebný hotový. Venku, při čekání na zmizení deště, jsme si pak ještě při pohledu na docela velkýho brouka, který tam lezl po zdi, dělali legraci, že jsme byli jako na inspekci v tomto obchodě a našli jsme tu tohle. Akorát pak nezbyly koule na to, aby se to vložilo do outtaku ... jsme srabi a másla :-). 
 

Přišla neděle a s ní i historicky první nočka. Opět jen dva, poněvadž Bára přijet nemohla. Z počátku to bylo spíš čekání na noc, vyplněný sledováním filmů a konzumací výborných jednohubek a vína. Když bylo, ale něco málo po druhý ranní, usmysleli jsme si po pádu druhýho dobrýho vína, že půjdeme konečně točit Tondův taneční vstup. Písnička se pustila z počítače a jelo se to 6x celý. Zhruba v půl pátý ráno hotovo a my ... spát už jsme nešli, protože jsme věděli, že stejně za chvíli musíme začít točit ty záběry z „rána“ - probuzení a Tondovu cestu do práce. I když jsme tedy sice vydrželi beze spánku, mělo to klasicky menší zádrhel. Přesněji, když už bylo venku dobře vidět, o slovo se přihlásila opět mračna, a začalo lít daleko víc, než v ten čtvrtek. 

Čekali jsme proto zhruba dvě hodiny, ale to spíš celý deštěm gradovalo, než končilo. Na místě to tak chtělo vymyslet alternativní verzi, protože tu původní, kdy Tonda kráčí z domu a takřka celá cesta / povrch silnice je polepený plakáty, nešlo realizovat. Natočit to v dešti, kde by poté následoval střih, jak Tondu čeká na zastávce, kde na něj přímo praží, to by byla chyba jako fík. Proto je to tedy alternativně, hned u vchodu, kdy jsou plakáty nalepeny na dveřích. Tím už komplet skončilo natáčení pro Tondu a já hned migroval do modelářství. 

Začali jsme se záběry mezi mnou a Martinem, bráchou Kuliočka (aneb viděli jste ho na fotce z natáčení „BeBe klipu“). Lámal a skoro zlámal jsem si hlavu, kde vzít takhle kluka pro tuhle roličku, až jsem si na něj vzpomněl. Dodnes prý údajně kouká na „Dependence“, dalo by se říct, že má Black Company v „Oblíbených“, tak proč ho neobsadit. Jasně, nejsme žádný hvězdy, ale vezměte si, že máte strašně rádi něčí klipy a najednou s těmi lidmi, co jste je sledovali, natáčíte. Sorry za prožití, ale zrovna jsme si s Tondou řikali, kdyby se podobně ozvali třeba pánové z „Frat Packu“, bylo by to fajn :-). 




V modelářství natáčela Bára, pak se o pár hodin později chopil kamery Stafi a točilo se moje probuzení a taneční číslo. Tohle se sice z časových důvodů jelo „jen“ 5x, ale udejchat to? To byl stejnej boj jako včera. Posledním hřebem bylo symbolický počárání mých očí černým fixem, nápisem „Ooh Yeah“. Bylo skoro devět večer a klip tedy dotočen.

Den pak potom, to máme 8. července, začal jsem střihat. Po deseti minutách, kdy jsem skládal dohromady ten úvod na ponožky, jsem to, ale musel vypnout. Ne nadarmo se říká, že stačí opravdu drobnost a máte hned chutě to celý smazat a vyhodit do „Koše“ / koše. U mě jsou tyhle dojmy, pokud čtete komentáře pravidelně, při střihu už docela zavedenou věcí, ale opravdu tady – děs :-).

Další den už jsem, ale neměl - pokud chci stihnout uzávěrku - na podobnou pauzu nárok čili jsem zase dokola poslouchal tu písničku a střihal. Až 13.7., upload. Jelikož jsem doma bez internetu, tak se to nahrává u Tondy. Z počátku, nevim proč, nám to vůbec nešlo nahrát, pak zbytečná panika, jak to, že nejsme v seznamu těch soutěžních videí apod. … samozřejmě, byla to panika zbytečná, zařazeni jsme byli, jen to nebylo hned. Ale řikejte si to v situaci, kdy trnete hrůzou, že to všechno přijde vniveč jenom proto, že jste volové, co to tam neumí nahrát :-). 



Další ráno tady byl z mojí strany pokus o sprint na zastávku. Sprint? Pokud Vás někdy napadne běhat po třídenním skoro (ne)spánku, tak to radši jděte tou mrtvolnou chůzí a na běh jen vnitřně myslete. Když už jsem vítězně „doběhl“ na zastávku, bliklo mi hlavou, že mám ještě koupit chleba, takže následoval zase rádoby sprint o pár metrů zpátky. Když vbíhám do pekárny, neočekávám žádný slova navíc, chci jen říct: „Dobrý den, jeden chleba, prosím!“ a na oplátku slyšet „Ano!“. Jenže paní říká „Ne!“ a mně chvíli trvá, než to vůbec hlava dutohlava zpracuje. Vždyť měla říct přeci „Ano!“, tak to bylo v plánu :-). Nebyl prý ještě nakrájený, ale to jedno, dejte mi ho. Honem, sláva, rychle zpátky, autobus naštěstí neujel (při čekání na bus další bych asi na zastávce usnul). Celou cestu taky prospim, i tu zastávku jsem málem přejel, ale nakonec v pohodě.

A touhle menší vsuvkou, již mimo natáčení, by to bylo pro dnešní komentář vše. Soutěž jsme nevyhráli. Jistě, určitě se najdou tací, co si říkají: „To se dalo čekat!“, ale kdybych Vás měl takhle citovat pokaždý, asi by se vážně neudělaly ani kdysi „Hrátky“. Tím neříkám, že jsme snad udělali veledílo, ale nedá se nic dělat. Chce to jít, potažmo točit, dál. Tentokrát, pokud to skutečně klapne, tak SPOILER, SPOILER - bude to o klukovi, co si vypěstoval lásku k jednomu obrázku :-).