Karatáček

Dneska si konečně něco k němu povíme, číslovaně postupně. Takže:

1) Námět

 

Celý to vzniklo úplnou náhodou. Jak moc klišé, že :-). Když to rozepíšu - byl jsem osloven mailem, pořádala se soutěž o volební spot, tématicky na „Změnu klimatu“. I tady si hledejte náhodu, protože po uvedení klipu „Open letter to Kelly Clarkson“ mi frontman Sporto psal, že na mě dal kontakt jedné své kamarádce, která se mi bude s něčím ozývat. Když se ozvala, dozvěděl jsem se, že je to kolem politiky spot. Chystal jsem se textem vzápětí omluvit. Už jen proto, že politika, to je pro mě zamotaný a cizí kruh, kterému já nerozumím. Chcete rádoby definici, něco jako i přiblblou poetiku, nevšedně tady? Kdybych byl na pustym ostrově, okolo samé moře a v drobné dálce - byl tam ostrov druhý, jmenoval se „Politika“, pravděpodobně by jsme se nikdy nesetkali. Proč? Já bych tam nedoplaval, protože plavat dodneška neumim. A kdyby snad ta politika přišla za mnou, dveře do svý pláže bych jí neotevřel, protože jsem naučen neotevírat cizím.

 Chystal jsem se tedy obratem s omluvou odepsat, že bohužel. Těžko asi dokážu udělat něco, nic mě nenapadá (zkusil jsem přemýšlet, huntovat si nad tím sem tam závit, ale nic). A uměle to hnát přes koleno, abych jako hlavně něco udělal, to ne, to mi přišlo jako blbost. Nebyla to první soutěž přeci. Třeba dřív, ten Moby, tam jsem to v komentáři tuším i zmínil, těch deset táců v dolarech. Což bylo fajn, ok, určitě nepohrdám deseti tisíci v dolarech, ale tehdy pro mě bylo jako první důležitý vůbec tu písničku slyšet a zjistit, jestli se nějak chytám, něco mě napadá či ne. Ne hned: „Ty vole, deset táců, to se prostě něco udělá, i kdyby to nefungovalo. Něco se prostě udělat musí !!!“. 

 

Nakonec, čistil jsem si zrovna zuby a najednou, všímám si, jak vejrám na to umyvadlo a okolí. Tu poličku u zrcadla, pak třeba i ten „krokodýlí hrnek“ pro kartáček Hobita. Jo, tohle by vlastně mohlo bejt video, něco mě napadlo! Je to lákavý, zkusit to prostě jinak, tentokrát bez lidí. Bude to trapný? Bude to vypadat tak, že si někdo dětinsky hraje v koupelně s kartáčky? Kdoví, ale chci to zkusit. Takže vyloženě na poslední chvíli, protože za normálu, dopucoval bych si zuby a chystal se akorát psát ten mail s omluvou. Nicméně, pokud mám „Karatáček“ nějak prezentovat, respektive proč vůbec vznikl? Vznikl původně coby video na soutěž, která se ale během dotočení (střihu) shodou okolností zrušila (volby v tom období nakonec nebyly). Takže, „soutěžní video na neexistující soutěž“ ? :-) I tak se to dá říct.

2) Příprava

V tý úplně původní myšlence, mělo to být celý jaksi větší, byt´ stále v prostoru jedný koupelny. Za tu stopáž klipu, měli jsme se podívat jednak tedy z poličky - hop a pád, bum bác - do umyvadla, to tam zůstalo. Ale pak měl ten „karatáček“ přelítnout ještě do vany a nakonec skončit ve sprchovém koutu. Samozřejmě, všude se pouští voda, kdeco na něj padá, hotová to bude pohroma. Jupí! Jenže jsem si pak uvědomil, že to, co chci nějak říct, to dokážu už v tom umyvadlu. Dávat tam nástavbu v podobě tý vany a koutu, dobře, bude to sice sled „Mrkejte, jak jsem to jakoby fajn vymyslel“ záběrů, ale stačí mi to umyvadlo. To dál, možná ... já nevim, jak to bude vypadat na místě, jak se mi to natočit povede, ale možná to bude fajn na oko, jenže výsledek bude jen moje onanie. Pouze protahování a zdržování, páč jsem to všecko mohl ukázat a říct už v tom umyvadlu.

Naplánoval jsem si to na jeden víkend, natáčení. No a pár dní před tím víkendem, viděl jsem se s jednou kamarádkou - Rohlíkem :-). Viděli jsme se relativně po dlouhý době, ale proč Tě tím (tykám) otravuju? Vyprávěl jsem jí právě o tomhle klipu. Byla vlastně mou první obětí´, co to celý musela poslouchat. A když pak, doprovodil jsem jí domů, tak mě cestou na bus napadlo to s „čištěním zubů“. Ti „karatáčci“ původně neměly nijak mluvit. Podívejte, stačí bohatě, že se zavřu na noc do koupelny a budu si tam hrát s kartáčky. Takže, mluvit u toho ještě žvatlavym hlasem? Ne, to ne. Ale takhle tou cestou na bus jsem přišel s nápadem, že mluvit budou. Ale po svym, jakoby „ve svém jazyku“. A to bude právě pro nás dobře známý zvuk „čištění zubů“.
 

Momentka z drogerie: jednak jsem si tam uspořádal komorní casting a hledal vhodného představitele hlavní role. A taky jsem hledal vhodný zrcátko. To mámino, to bylo sice na oko pěkný, ale moc malý, byl to čtverec. Já potřeboval zrcátko prostorný, protože tam pak na jeho plochu budu „dolepovat“ ty záběry z hlášení počasí a debaty ze studia „Otázek a odpovědí“. Má to být přeci jako televize. Takže, když to řekneme televizně, mámino hezký žlutý zrcátko bylo 4:3 a já potřeboval 16:9 :-). „Tady vzadu, podívejte se, máme jich tu spoustu, můžete si v klidu vybrat nějaké pro svou slečnu!“, nasměrovala mě holka v jedný drogerii. „Pro svou slečnu? No, jen kdyby si ... ne, jen kdyby „jste“, budu Ti vykat, i když je tohle v textu jenom vnitřní monolog ... jen kdyby jste tušila, proč chci to zrcátko!“, pomyslel jsem si v duchu a začal se přehrabovat v regálu. 

3) Natáčení

Natáčelo se tedy jeden víkend. Respektive, od páteční noci do sobotního rána - to byla první návštěva koupelny. Byl jsem tehdy zrovna nemocnej + měl jsem taky zalehlý ucho, pamatuji si. Ta hlava ráno byla jako míček, který zrovna nějakému hráči posloužil k homerunu. Oči pálí, ale tý hlášky „Vyčistit hlavy“ si někdy ve čtyři ráno na kameře všimnou pozorně. Cože? Co se to jako zase děje? :-) V sobotu odpoledne, zatáhly se žaluzie a na zemi v pokoji, točilo se ve studiu „Otázek a odpovědí“. Večer opětovně, zavřel jsem se v koupelně, do cca 8:00. Tím to skončilo. Tedy, v neděli jsem si ještě nahrál několik zvuků a pár svých skřeků. Víte, zvuky videopřehrávače třeba, suchý zip (to je vlastně úplně první zvuk, co v klipu uslyšíte). A právě zhruba v ten moment počátku střihu, ukázalo se, že ty volby nebudou. Tudíž, tak nějak postrádá smysl soutěž „natoč klip a ten nejlepší, ten bude vybraný jako regulérní tv spot“. Materiál jsem, ale nevyhodil a video dodělal. 

 

 


Skokem ještě zpátky k natáčení - pro lepší manipulaci, hlavního představitele jsem tu měl hned 2x. Jednou byl normálně v celku a podruhé, to byl odlitek pouze jeho hlavy, který vyrobil náš tým maskérů (za což díky, chtěl jsem tu kluky zmínit). Hlava se používala převážně v již zatopeném umyvadlu pro detailní záběry. Kdyby kartáček zůstal v celku, tak se mi s ním v plném umyvadlu nešikovně pohybuje.

Navíc, já tehdy neměl stativ. I tak jsou ale některé záběry statické, třeba finální animace, kdy se kohoutek sám přetočí na stranu, aby ti dva „karatáčci“ na sebe dobře viděly. Tam to pochopitelně chtělo, aby se s kamerou během doby, co budu kohoutek posouvat, vůbec nepohnulo. Stativ se tak skládal ze židle, několika knížek a krabice od kamery :-). Záběry v zatopeném umyvadlu, tam už jsem ale nechtěl nic statického. Takže tam to fungovalo způsobem, že jedna pracka drží hlavu „Karatáčka“ na špejli a hýbe s ním. V ruce druhé mám kameru a dávám si tak nějak bacha, aby si nezačala tykat s vodou.

Jo a opravdu ne, umyvadlo se nenapustilo pouze jednou, šlo to celý blbě a pomalu. Spoustu zkažených záběrů sebou přinesl např. moment, kdy „karatáček“ utíká před kohoutkem (viděli jste tam i kousky mé ruky, co hlavu drží na špejli, takže se to x-krát opakovalo). Navíc, ono se ukázalo, jak moc jsem velkej „šikula“ s třesoucí rukou, takže je vhodné poděkovat i druhému kameramanovi, který odvedl kus pořádný práce. A když už jsem u toho děkování, nesmíme zapomenout ani všechny další, co se na tomto videu podíleli. 

Kostymérka, co vystrojila všecky ve studiu a kluci architekti, co postavili studio jako takové. Dlouze to tady říkám jenom proto, že si dohromady říkají „Toothbrush Art Production“ a již nějakou dobu chystají - chtěli by údajně vytvořit krátký dokument o tom, jak se točil „Karatáček“. Naposledy psaly mailem, že by rádi, kdybych jim tam pár vět taky zadrmolil. Uvidíme.

Kupříkladu v „Dependence“, tam si mj. jako učitel informatiky celou dobu češu hlavu malinkatým hřebínkem. A je to jenom proto, že jsem tou dobou viděl prvně „Spalovače mrtvol“ a byl z něj naprosto nadšený. A tak si tedy vlasy češu jako pan Koprfingl. Ačkoliv, nenapsat to takhle, kdo to ve videu pochopí? Nikdo, jasný, protože tomu říkejme klidně jen „odkaz pro mě“. To není touha, pak někde kdákat a dlouze vysvětlovat, lidi poučovat stylem „Vidíte tohle? Hm, tak to jsem udělal jako odkaz na tenhle film. Cože, vy jste to nepochopili jako? ...“. To ne. Jen osobní mrknutí na film, co se mi moc líbí. Když tady jde „Karatáček“ po tý poličce a prozpěvuje si, natočil se dlouhý záběr jen na jeho „nohu“, jak jde přes celou poličku. Mj., mám rád filmy Quentina Tarantina. A právě ty dlouhé záběry na nohy / chodidla, ty jsou proslulé a mohli jste se jich nabažit třeba v „Jackie Brown“. Tak jsem si tam tohle jen tak pro sebe vlepil, ale ve výsledku to vůbec nefungovalo. Ten dlouhý záběr na poskakující „nohu“ to celý brzdil.

Zvuková poznámka v závěru - po zrnění obrazovky, objeví se tam prvně ten sedící „Karatáček“ s drinkem vedle sebe. Nejprve ho vidíte, ale jen do poloviny, je tam slyšet takový výrazný zvuk. Jako malej, pokud jsem si chtěl nahrát nějaký film z televize na VHSku, postupoval jsem následovně - na kanálu, kde žádný tv program nebyl, tam jsem si nahrál necelou minutu „černého obrazu“. Pak jsem si to na konci týhle krátký nahrávky stopnul a rovnou zmáčkl REC, nahrál si film. Proč to? No přeci si to nebudu kazit tím zrněním! Ať tam nejdřív není nic, jen černý obraz, a pak hned, objeví se nahraný film. A když jsem si poté to nahrané video pustil, přechod mezi „černým obrazem“ a začátkem filmu se velmi často doplnil právě tímhle zvukem. Takže, když jsem si v neděli nahrával zvuky zapínání / přetáčení videopřehrávače, říkal jsem si, že tam tohle musí být taky :-).

4) Název

Pár lidí se mě tehdy taky ptalo, proč to má takový název. Proč?

Chtěl jsem si v pc pojmenovat složku, kam si nahromadím všecky potřebné věci (záběry, zvuky ...) k tomuto videu. Nemělo to název, já si tu novou složku chtěl pojmenovat prostě jako „Kartáček“, ale datel jeden, překlepl jsem se a místo toho napsal „Karatáček“. Později to ta kamarádka frontmana chtěla přihodit i na jejich YT profil a ptala se mě, jak to jako chci pojmenovat. Nevěděl jsem, říkal jsem „Změňte klima“ třeba, ale pak jsem si vzpomněl na ten překlep a napsal jsem, ať to pojmenuje jako „Karatáček“. A tak už to taky zůstalo.